Rachmanův komentář najdete v odkazu. Co je dnes největší světovou hrozbou? Stratégové se domnívají, že je to nástup autoritativní Číny či Rusko, které nereprezentuje právo. Nebo to je hrozba nových válek na Blízkém východě? Či Severní Korea?
Právníci budou poukazovat na to, že největší nebezpečí pochází od Trumpa a jeho „Ameriky na prvním místě“ a odmítnutí mezinárodních smluv. Environmentalisté a stále větší podíl voličů budou argumentovat důležitostí klimatické změny.
Málokdo by asi s vážnou tváří argumentoval tím, že největší nebezpečí představuje Německo či pohyb směrem k větší integraci Evropy.
Před třiceti lety byl ale v Británii tento názor ještě docela běžný a položil intelektuální a emotivní základ odmítnutí EU, jež kulminovalo v roce 2016 hlasováním pro brexit.
Sjednocení Německa, vytvoření společné evropské měny a úvahy o politické unii v Evropě způsobily mezi britskými toryi šok a oživily obavy z německé moci.
Lidé, kteří vedli cestu k brexitu, jako Boris Johnson, Nigel Farage a Michael Gove začali působit ve veřejném životě v této době a jejich názory vytvarovala atmosféra tehdejší doby. Boris Johnson působil v roce 1989 jako korespondent v Bruselu a spoluvytvářel strach z federální Evropy.
O třicet let později vypadá strach z imperialistické EU vedené revanšistickým Německem absurdně. Německo je kritizováno pro svůj pacifismus. Odolává požadavkům Bruselu a Paříže na hlubší ekonomickou integraci Unie. A Británie koneckonců ani není v eurozóně.
Obavy z německé agrese jsou už jen v učebnicích historie, kam náleží, ale mezi brexitéry převládá slogan o „globální Británii“. Tato teze tvrdí, že EU reprezentuje stále se zmenšující podíl globální ekonomiky. Reálný růst probíhá v Asii. Když se Británie vymaní ze sevření sklerotické Evropy, může jedině prosperovat a úspěšně hledat nové globální příležitosti.
To je ale založeno na celé sérii optimistických předpokladů. Předpokládalo se, že světový obchod bude stále svobodnější. Předpokládalo se, že USA jsou pevnou kotvou Západu. Předpokládalo se, že Rusko leží na zádech a že Čína je pouze další velký a slibný nově vznikající trh. Nic z toho ale už není pravda.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
