Debata byla mnohem lepší než debata první, kdy oba aktéři mluvili jeden přes druhého, nebylo skoro vůbec ničemu rozumět, a i když to dělali oba, mnohem víc neurvalý a brutální byl prezident Donald Trump. Jako kdyby minule záleželo na tom předvést více energie a energičnosti, a obsah byl druhotný.
I když tedy byla laťka nastavena velmi nízko, můžeme konstatovat, že to byla dobrá debata. Oba pánové nechali jeden druhého mluvit, víceméně dodržovali dohodnutý čas, bylo jim rozumět. Snížili také – tedy to se týká pouze Trumpa – úroveň emocí a ventilované energie, bylo to takříkajíc s volume doleva.
Debata byla připravená mnohem profesionálněji, nadstranická komise pro debaty to tentokrát vzala vážně a pečlivě. Akustika i celkový „setting“ byly lepší, ale hlavně byla vynikající moderátorka Kristen Welkerová. Podařilo se jí udržet přísnost, nestrannost a autoritu a ani nemusela příliš zvedat hlas.
Trump si asi uvědomil, že první debata ho u voličů poškodila.
Debata byla asi poslední Trumpova šance dostat se zpátky do hry, pokud tedy nevěříme snu o veliké armádě voličů, kteří do průzkumu říkají, že budou volit Bidena, protože se stydí nebo bojí přiznat, že budou volit Trumpa. Po této debatě je Trump znovu ve hře a může ještě Bidenův náskok dotáhnout. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že 45 milionů lidí už v tuto chvíli v Americe odvolilo korespondenčním způsobem.
První část debaty se soustředila na pandemii. Trump zdůrazňoval, že poklesla smrtnost, a vcelku přesvědčivě vysvětloval, proč už je třeba ekonomiku nezavírat. Vakcína prý bude v řádu týdnů. Biden zdůrazňoval roušky, plexiskla, social distancing v restauracích, víc testování, víc trasování. Pro obyčejné restaurace jsou plexiskla drahá, prezident se vysmíval tomu, že lidé budou sedět v plastických boxech, Biden prý neví, o čem mluví, nemá kontakt s obyčejnými voliči.
Celkový trend je už jasný. Pravice bude tlačit na rychlejší otevírání ekonomiky a byznysu, levice více na roušky, data a masové testování a trasování. Asi nejen v USA.
Co se boje s klimatickou změnou týče, Biden nedokázal Trumpovi odpovědět na to, jak chce přimět Rusko a Čínu, aby snižovaly emise. Republikáni budou jistě v těch zbývajících dnech využívat toho, že Biden se přihlásil k tomu, že chce omezovat ropné firmy, jejichž produkce je mimochodem spojena s americkou bezpečností a pozicí.
Otázky zahraniční politiky se soustředily pouze na Rusko a Čínu, ale prakticky výhradně na otázku integrity a osobních zájmů kandidátů. Biden má skandál se synem a bratrem a jejich aktivitami na Ukrajině a v Číně a kvůli tomu, že oni profitovali z toho, že byl Biden viceprezidentem. Trump prý podle Bidena nekritizuje Putina a v Číně prý platí více daní než doma.
Pozitivní závěr, který z toho lze vyvodit, je, že oba diskutující mluvili o Číně a Rusku naprosto štítivě a snažili se ze sebe setřást podezření, že by snad mohli Rusku nebo Číně nadržovat. A to je vlastně jednoduchá a dobrá zpráva. V souvislosti se zprávami tajných služeb, že nejen Rusko, ale i Írán chtějí ovlivnit americké volby se Biden ostře vymezil i proti Íránu, z čehož můžeme i vyvodit něco o tom, že by snad chtěl s Íránem obnovit jadernou dohodu.
Jinak z pohledu europocentrismu jsme my Evropané museli být debatou zklamáni. Příznačné je, že se ani vteřinu nemluvilo o NATO, o ruském plynu, o EU ani o brexitu, a už vůbec ne o německém obchodním přebytku a německých autech, která tolik zlobí prezidenta Trumpa apod. Nic.
Strategický význam Evropy uvadá, ale nemluvilo se nakonec ani o Tchaj-wanu, o Saúdské Arábii, Íránu, Izraeli a Blízkém východě. Zase nic.
Debata vlastně jen podtrhla, že Američané před volbami žijí otevřením ekonomiky, podpůrným balíčkem pro svou ekonomiku, zdravotnictvím, sociální nerovností, minimální mzdou, otázkou migrace a rasismem. Nejdůležitějším zahraničněpolitickým tématem byla v debatě KLDR; výběr témat možná pro Trumpa nebyl výhodný, protože zrovna v zahraniční politice je v lecčem úspěšný.
V případě amerických témat se nemluvilo ani o tom, co docela zajímá třeba autora Monitoru JM. Tak třeba nic o roli sociálních sítí a jejich vlivu na politiku. Nic o nové cenzuře. Nic o regulaci velkých internetových firem. Nic o nedávných nepokojích, rabování a hnutí, které chce oslabit financování pro policii, nic o kulturní válce, politice identit a odstraňování soch. Nic o vztahu k ústavě, otcům zakladatelům, Nejvyššímu soudu ani přijímání nových států do federace.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
