První věcí, jíž se nevyhneme, je celkové posílení role a vlivu státu v ekonomice. V Americe a anglosaském světě vůbec bude stát během krize více rozdávat, ale na kontinentu (jak se říká v Británii) spočívá pomoc států hlavně v poskytování úvěrů a v garancích těchto úvěrů. Úvěr však ve finále představuje transfer bohatství od dlužníka (soukromníka) k věřiteli (ke státu).
Druhá rovina posílení státu v ekonomice se týká toho, že stát bude více regulovat a rozhodovat o tom, co se musí vyrábět doma nebo v rámci EU. Rozšíří se okruh toho, co je považováno za strategické. Silně se o tom debatuje v Německu a ve Francii. Německý ministr hospodářství Peter Altmaier vzkázal všem „hedgeovým fondům a jim podobným“, že německá vláda „bude stát za německými firmami“.
Deník Financial Times to nazval ekonomickým nacionalismem, ale všimněme si, že je tu zatím i vůle k „europeismu“. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová prohlásila, že je „třeba ochránit kritické evropské společnosti před zahraničním převzetím či vlivem“. Panují zkrátka obavy, že krizí oslabené podniky si někdo koupí příliš levně. A ten „někdo“ jsou Číňané i Američané. Předsedkyně EK chce také posílit screening zahraničních investic ve zdravotnictví, zdravotnickém výzkumu a v infrastruktuře. Německo vytvoří fond ve výši 100 miliard eur, který bude připraven převzít oslabené firmy do vlastnictví státu výměnou za injekce hotovosti. Je to velký odklon od německých ordoliberálních pořádků, tedy oddanosti principům otevřené konkurence a tržních sil. Francouzská federace zaměstnavatelů zase už navrhuje, aby vláda zestátnila všechny podniky, které se dostanou do problémů.
V rámci krize jsou pozastavena pravidla pro veřejnou pomoc, otázkou však je, jak ochotně je politici budou vracet zpátky do hry a jestli to nemůže do budoucna narušit jednotný trh, tedy nejúspěšnější a nejlepší produkt společné Evropy. Francouzský prezident Macron mluví o tom, že ohrožen je celý ekonomický model Evropy a vyjevily se prý jeho nedostatky. Ministr financí Bruno Le Maire mluví o tom, že Evropa už nemůže záviset na Číně, především ve zdravotnictví a farmacii. Státy si budou budovat daleko větší zásoby čehokoli strategického.
Řada států se chystá zakázat výplatu dividend firmám, jimž stát pomohl. Otázka je, jak dlouho se to bude odbourávat a jaké to bude mít implikace.
Globalizace a globální dělba práce jistě nezmizí, ale v odvětvích, jako je zdravotnictví, biotechnologie, ochranné prostředky a farmacie, se do značné míry vrátí lokalizace. Budou si to žádat voliči v Evropě i v Americe, budou si to žádat místní výrobci a vývojáři.
MACHÁČEK: Proč Trumpovi stoupá podpora |
Co čekat dalšího? Lidem se možná zalíbilo pracovat z domova, budou si to jistě více žádat a mnoho firem jim to umožní. Mám to i svůj ekologický aspekt. Nebude se tolik cestovat a ušetří se na energiích. Byznys telekonferencí poroste. Na druhou stranu radost z home office už leckoho přešla a leckdo se bude nakonec těšit do práce. Otázkou také je, jak si zejména větší firmy vyhodnotí pracovní výkonnost v rámci home office a rozdělených týmů apod.
Mluví se o tom, že firmy přehodnotí svůj vztah k systému just in time delivery, tedy včasných dodávek. To ovšem bude znamenat budování větších skladových kapacit. To ale není zrovna skvělá zpráva pro Českou republiku, která je už nyní velkým logistickým skladištěm a překladištěm jednotného evropského trhu.
Otázkou je, jaký bude dopad na automobilový průmyslů a spalovací motory. Na jedné straně budou benzin a nafta ještě nějakou dobu skoro zadarmo a z důvodu bezpečnosti se bude více rodin chtít přepravovat auty než veřejnou dopravou a letadly. Na druhou stranu nevěřme, že v Evropě jakkoli poleví politický boj s klimatickou změnou, protože na to nebudou peníze. To je možná český mainstreamový názor, ale můžeme se vsadit, že v západní Evropě sdílen nebude.
V tuto chvíli je jasné, že celá jižní Evropa přijde letos o příjem z turismu. A všechny alpské státy přijdou o příští zimní sezonu. A nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku, si nekoupí zájezd výletní lodí. Celé tyto sektory budou nabíhat jen postupně.
