První podmínka se týká toho, že Británie bude prý trvat na tom, že se nebude prodlužovat přechodné či překlenovací období za konec tohoto roku (překlenovací období znamená, že běžný provoz bude jako dosud – až na to, že Británie už nebude o ničem, co se týká EU, spolurozhodovat ani v Evropském parlamentu, ani v Evropské radě). Druhá podmínka se týká toho, že Británie odmítne tzv. regulatorní konvergenci s EU.
Reakce z Bruselu je zatím taková, že EU bude na regulatorní konvergenci trvat, i kdyby budoucí obchodní uspořádání mělo být minimální a stanovovalo by pouze svobodný pohyb a oběh zboží bez cel, celních tarifů, licencí a množstevních kvót.
Když si odmyslíme, že jde o jisté silácké výkřiky před jednáním, nejeví se zatím pozice EU jako příliš racionální. EU má s Británií velký přebytek ve vývozu zboží, a minimalistická obchodní dohoda by tedy byla pro EU výhodná. Pokud by se Británie rozhodla kvůli tomu, že EU bude žádat regulatorní konvergenci, jít cestou „nulové dohody“ či obchodování podle pravidel Světové obchodní organizace WTO, nebude to pro EU výhodné. Celní tarify podle WTO jsou nízké, vyšší cla jsou umožněna pouze v sektorech, jako jsou automobily, součásti letadel, potraviny a nápoje, což je zrovna to, co EU nepotřebuje. Obchodní přebytek EU s Británií by znamenal, že Británie vybere na clech dostatek na to, kompenzovat své vývozce, což EU podle pravidel jednotného trhu dělat v zásadě nesmí.
Třeba to nakonec nebude tak černobílé. Dohodne se minimální obchodní dohoda a u složitých sektorů, jako je letecká přeprava nebo energetika, se přece jen prodlouží tranzitní období a vše se bude ladit postupně. Co se týče regulatorní konvergence: poté, co se z Johnsonovy konzervativní strany stala dělnická strana, nelze deregulaci trhu práce či bezpečnostních standardů čekat. V ochraně klimatu je Británie stejně „progresivní“, jako je dnes celý Západ. Ke klimatické skepsi typické pro pravici ve střední a východní Evropě se Johnsonovi konzervativci vůbec nehlásí. Kde Britové neustoupí, je slabší ochrana osobních dat a deregulace v tomto směru kvůli rozvoji umělé inteligence, na níž chtějí do budoucna stavět.
Zajímavé je, že Británie začne obchodní jednání s USA dříve než s EU, která teprve na konci února odsouhlasí oficiální negociační mandát pro své vyjednavače. Británie asi zkusí využít paralelní jednání s USA k tomu, aby vytvořila pákový efekt a zajistila lepší pozici pro jednání s EU.
Na druhou stranu, jednání Británie–USA nebude vůbec snadné, především v oblasti dovozu potravin (pověstná americká chlorovaná kuřata) či v oblasti britské národní zdravotní péče NHS, kde bude třeba čelit zájmům dravých amerických pojišťoven, fondů a farmaceutických firem.
Británie se bude snažit vnést nesoulad do evropské pozice. Ve věci výstupní brexitové smlouvy bylo udržení jednotné evropské pozice snazší, než tomu bude ve věci obchodního vyjednávání. V brexitové smlouvě se řešilo, kolik Británie zaplatí, případně právní postavení občanů EU v Británii. Ve věci obchodu má ale leckdo jiné zájmy. Němci vyvážejí auta a francouzští rybáři rádi loví v britských vodách.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
