Jedna společná evropská instituce je od začátku akční. Je to Evropská centrální banka (ECB), která rozšířila pro eurozónu program nákupu dluhopisů všeho druhu – včetně těch státních. ECB zalila trhy likviditou ve výši 850 miliard eur, její opatření drží nad vodou celé státy i mnohé firmy. Pro eurozónu se také nabízejí úvěry ze záchranného valu ESM, jenže kdo touží po dalším nárůstu dluhu? V případě aktivit ECB jde o řešení dočasná, impulzy pro ekonomiky musejí přijít i odjinud. Jinak se krize likvidity promění v krizi solventnosti, především v případě jižních států, jako je Itálie, které byly po uši v dluzích už před pandemií.
Francouzský prezident Macron před deseti dny vyzval Evropu k významné solidaritě, jinak prý zvítězí populisté a nacionalisté a Evropa se rozpadne.
Objevily se některé nové a zásadní návrhy, které by významnější solidaritu opravdu přinesly. Itálie navrhovala společný evropský koronový dluhopis. Vydala by ho EU jako entita, celkové zadlužení jednotlivých států EU by se nezvýšilo. Nebo by ručily všechny státy a solidarita by spočívala v tom, že by peníze putovaly jen tam, kde jsou akutně nejvíc třeba.
Španělská vláda a bývalý šéf frakce EP Alde Guy Verhofstadt přišli zase s návrhem, že by EU vydala tzv. nekonečné dluhopisy neboli konzole, z nichž se splácí pouze úrok. Před týdnem podpořil tuto myšlenku finančník George Soros – s tím že věčné dluhopisy byly využity mnohokrát v historii: Anglie jimi financovala napoleonské války i první světovou válku a Amerika náklady války Severu proti Jihu.
MACHÁČEK: Vítězové rozhodnutím vlády. Danit? |
Skupina evropských ekonomů zase navrhla, že by pomohlo, kdyby EU vytvořila fond rizikového kapitálu, který by mohl dočasně vstupovat do malých a středních firem a kapitálově je posílit.
Všechny tyto inovativní návrhy ale summit lídrů EU na konci minulého týdne shodil ze stolu a vytyčil zcela jiný směr. Evropský rozpočet má podle něj narůst ze současného 1,2 procenta evropského HDP na 2 procenta, narůst bude mít ale formu garancí. Tyto garance budou krýt nově vzniklý rozvojový fond, který si bude půjčovat na trhu: fond bude poskytovat granty a investovat a spolu se soukromým kapitálem vytvářet pákové efekty. Půjde v zásadě o něco podobného, jako byl Junckerův investiční plán z roku 2015. Zpráva evropských auditorů sice konstatuje, že se z Junckerova fondu opravdu investovalo, ale je pravděpodobné, že mnoho těchto investic by se uskutečnilo i bez tohoto plánu.
Každopádně to, co zatím schválila Evropská rada, nepočítá s ničím makroekonomicky relevantním. Kdyby se během tří let použilo 320 miliard eur, stále je to jen 0,4 procenta evropského HDP. Část z toho si musí každá země garantovat, a teprve finální rozdíl by činil fiskální transfer, třeba do Itálie.
Takže platí: každý si bude muset pomoci především sám. Už podruhé za dvanáct let se ukázalo, že krize v EU integrační skoky nevytváří a jedinou relevantní institucí zůstává Evropská centrální banka. Leckdo si myslí, že to je dobře, ale už nyní je jasné, že EU bude opět globálně zaostávat, protože fiskální reakce Ameriky, Japonska a dalších velkých hráčů bude v této krizi mnohem rychlejší a masivnější než ta evropská. A pokud se EU vůbec udrží pohromadě, mohou v rámci toho některé státy jako Itálie také zbankrotovat.
Psáno včera pro Český rozhlas Plus.
…
John Authers ve svém dnešním pravidelném burzovním sloupku vyjadřuje názor, že trhy jsou nyní příliš optimistické
Čínští vědci varují, že se epidemie může každý rok vracet. Singapur zasáhla druhá vlna poté, co ta první byla úspěšně odvrácena. Německo začíná znovu otevírat ekonomiku, ale leckdo varuje, že je to unáhlené. Produkce se možná rychle vrátí na původní úroveň, ale spotřeba se původním úrovním nepřiblíží, dokud nebude vakcína. Authers se domnívá, že relativní optimismus na trzích je nyní tažen lidmi, kteří mají pocit, že je pro ně epidemie daleko v čase i prostoru a kteří přehnaný strach vyměnili za přehnaný optimismus.
S tím koresponduje další článek z Bloombergu, jenž cituje průzkum banky UBS, podle kterého 61 procent nejbohatších investorů ještě čeká, až akcie spadnou o dalších 5 až 20 procent, než začnou na burze znovu nakupovat:
…
Server Eurointelligence.com konstatuje, že největší chybou, jíž bychom se vůbec mohli dopustit, by bylo docházet k předčasným závěrům. Některé země to zvládly relativně lépe. Třeba Německo, které má vynikající zdravotnictví a robustní nemocniční systém. Ale Německo mělo též štěstí. Virus dorazil později, víc se šířil mezi mladými. Jenže leckde se dnes virus šíří velmi rychle, a to zrovna v zemích, jimž se nejprve docela dařilo, například v Japonsku nebo v Rusku.
Server souhlasí s kancléřkou Merkelovou v její zdrženlivosti. Na rychlé zrušení restrikcí nejvíc sázejí bojovníci o nástupnictví Merkelové, Friedrich Merz a Armin Laschet. Začne se například zase hrát fotbal, i když bez diváků. To ale stále může znamenat přítomnost několika set lidí: novinářů, zdravotníků, ochranky apod. Další a další sektory budou tlačit na to, aby dostaly stejné výjimky jako kopaná.
Podobné pandemie vždy v historii přišly ve dvou až třech vlnách. To se může opakovat, ale pochopitelně nemusí. Jisté je, že před případnou druhou vlnou žádná vakcína nebude, ovšem může se najít nějaký lék, který omezí úmrtnost. Druhou vlnu bychom měli brát vážně, zvláště když víme, že už si nebudeme moci dovolit další úplné zastavení ekonomiky.
V Británii už statisticky potvrdili, co jsme všichni tušili, že největším faktorem šíření infekce byly masové akce: dostihy, fotbalové zápasy apod.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
