MACHÁČEK: Proč se Biden setkává s Putinem |
Slavný politolog Francis Fukuyama recenzuje v časopise American Purpose novou knihu 2034: Novela o příští světové válce. Autory jsou Eliot Ackerman a americký generál na penzi James Stavridis. Stavridis velel bojové sestavě v čele s letadlovou lodí a byl i vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě. Novela je plná detailů námořních operací, živá a hlavně působí uvěřitelně.
Podle Fukuyamy je užitečná právě proto, že tyto představy vytěsňujeme. Jestli totiž chceme válce zabránit, je třeba znát scénáře, vědět, jak reagovat. Stále více lidí si například uvědomuje zranitelnost Tchaj-wanu vůči čínské vojenské moci. V poslední době se ale Čína chová vůči Tchaj-peji stále agresivněji. Čínští lídři přitvrzují v rétorice, čím dál častěji mluví o tom, že si vynutí unifikaci ostrova s pozemskou Čínou silou. Bylo by bláznovstvím nebrat to vážně.
Jak začne válka s Čínou
Během studené války vymýšleli stratégové kanonické scénáře o konfliktu mezi Varšavskou smlouvou a NATO. Zvažovalo se, co se bude dít, když se Sověti zmocní Berlína nebo Hamburku apod. Připravovaly se reakce na to, až se sovětské tanky rozjedou přes německé pláně.
Všechny scénáře vedly nakonec ke konceptu „zvýšeného odstrašení“ a k novým investicím v rámci NATO, mimo jiné také do konvenčních sil, které by zabránily rychlé eskalaci.
MACHÁČEK: Už to není Turecko vašeho dědečka |
Američtí vojenští plánovači ve velení indo-pacifické oblasti jistě tvrdě pracují na scénářích, ale bohužel postrádáme veřejnou diskusi o tom, jak by mohla válka v Pacifiku či východní Asii vypadat a jaké lze očekávat eskalace konfliktu.
Proto je podle Fukuyamy tak důležité vydávat podobné novely. Každý scénář vyvolá kritiku a diskusi o tom, co je možné a co nepravděpodobné.
V roce „2034“ začne válka tím, že Čína skrze kybernetické útoky oslepí nejprve americkou pacifickou flotilu a později celé vrchní velení. V tu samou chvíli Číňané pomohou Íránu zajmout americkou stíhačku F-35 v Perském zálivu. Americká flotila, která zrovna cvičí v Jihočínském moři, je odříznuta od komunikace s velením a musí se rozhodnout vstoupit do střetu s čínským válečným loďstvem o své vůli a tři americká plavidla jsou pak potopena.
Je pak na americké prezidentce, jestli na to odpoví, nebo nařídí se stáhnout. Prezidentka se pokusí o stažení a smír, ale to vede jen k tomu, že Amerika nakonec utrpí ještě horší a potupnější porážku, při které ztratí polovinu námořnictva. Čína se zmocní Tchaj-wanu, a jak to dopadne celkově, nebudeme prozrazovat, jen naznačíme, že Amerika musí použít taktické jaderné zbraně, protože nemá dostatečnou konvenční kapacitu.
Odpoví Američané?
Představa, že už za třináct let bude Čína dominovat kybernetickému prostoru, se zdá být přehnaná, ale může to tak dopadnout, pokud Amerika v kybernetické obraně poleví.
Představa, že Čína potápí tři americké lodi a zmaří tisíce amerických životů, vede spoustu analytiků, kteří sedí v pohodlném křesle někde v kanceláři, k pocitu ukolébání. To si Čína přece nikdy nedovolí, protože pak by bylo přece jasné a samozřejmé, že Amerika odpoví! A to Čína nikdy nemůže riskovat… Jenže podle Fukuyamy právě tohle tak samozřejmé není, a dokonce se jedná o docela pravděpodobný scénář. V případné válce může Amerika ztratit stejně jako Čína a motivace neeskalovat k všeobecné válce bude obrovská.
MACHÁČEK: Únik viru z laboratoře a geopolitika |
Špatné odhady už historie zažila. Když Japonci v prosinci roku 1941 zaútočili na Pearl Harbor, nepředpokládali, že se Amerika bude namáhat přes celý Pacifik s cílem porazit Japonsko až u něj doma. Japonci počítali s tím, že si Američané spočítají, že něco takového by bylo příliš nákladné. Doufali, že Američané nechají Japonsku Singapur, Mandžusko i holandské kolonie v tehdejší východní Indii. Dnes už víme, že americký národ byl tehdy ochoten vysokou cenu zaplatit. Ale opakovalo by se totéž ve věci případné budoucí války ve východní Asii? V roce 1941 neexistovaly ještě jaderné zbraně a vyhlídky opravdu masivních ztrát na životech.
Úkol pro všechny
Podobné knihy jsou podle Fukuyamy důležité nejen pro vojenské plánovače. Přemýšlet, jak by podobná válka mohla vypadat, je úkol pro všechny. V době studené války prezidenti dobře znali plány na odstrašení a byli připraveni s generály diskutovat o tom, jestli tady či onde nepřehánějí. Dnes o tom lze s úspěchem pochybovat.
Cílem americké zahraniční politiky musí být zabránit válce v Pacifiku. K tomu je ale třeba znát perfektně uzlové body, které mohou vést k rychlé eskalaci. Tolik Fukuyama. Dodejme, že podobné knihy bychom si měli psát a číst v Evropě. Třeba o tom, že přesně v době, kdy Čína zaútočí na Tchaj-wan, zaútočí Rusko na Pobaltí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
