Tohle je místo, kde byl v roce 1976 zastřelen policisty černý chlapec jménem Hector Pieterson.
Tohle je místo, kde byl v roce 1976 zastřelen policisty černý chlapec jménem Hector Pieterson a začalo tím velké povstání, v jehož důsledku byly spuštěny první sankce proti apartheidu.
Tohle je domek Nelsona Mandely.
Tohle je domek Nelsona Mandely, kde pobýval se svou ženou Winnie, než odešel do ilegality a než byl odsouzen na doživotí. Zde také pobýval pár dní po propuštění z vězení, ale nebylo to bezpečné. Dnes je okolí domku centrem turismu, jsou tu restaurace a turistické obchůdky. Domky v Sowetu patří většinou svým obyvatelům. Platí se pouze voda, elektřina, odvoz odpadků apod. Když jsem se ptal, jak to je, když někdo neplatí, jestli může přijít o dům jako u nás, bylo mi řečeno, že se jen odpojí proud či voda. Dluh za proud – to je přece jiná společnost, divil se průvodce mé otázce. A kdyby náhodou chtěl někdo přece jen sebrat někomu dům kvůli dluhům, celá komunita se prý za něj postaví. Jinak Soweto dnes vypadá v mnoha místech docela hezky, zlepšit se ale musí úklid odpadků.
V hlavním městě jsem navštívil Voortrekker Monument.
V hlavním městě jsem navštívil Voortrekker Monument, což je 112 let stará stavba, která mi v něčem připomíná památník na Vítkově.
Krásný výhled na Pretorii.
Je z ní krásný výhled na Pretorii a vysokou jihoafrickou oblohu. Hlavní město se nachází 1400 metrů nad mořem v kopcovité krajině kousek od Johannesburgu, odkud se tam pochopitelně jede z kopce.
Tohle je pohled z výše památníku na hrob neznámého účastníka velkého pochodu, kterému je památník zasvěcen.
Tohle je pohled z výše památníku na hrob neznámého účastníka velkého pochodu, kterému je památník zasvěcen.
Památník je věnován búrským kolonistům.
Památník je věnován búrským kolonistům, kteří se na sever dostávali z kapské oblasti ve 30. a 40. letech 19. století. Holandští pionýři byli tlačeni na sever Angličany a po cestě je napadali bojovníci třeba z kmene Zuluů. Aby se ubránili, stavěli si vozové hradby po vzoru našich husitů.
Byla to dlouhá a strastiplná cesta, kritikům muzea ale vadí, že se tu jaksi zapomíná na to, že i búrští pionýři měli své otroky, kteří za ně bojovali a po cestě zahynuli.
Byla to dlouhá a strastiplná cesta, kritikům muzea ale vadí, že se tu jaksi zapomíná na to, že i búrští pionýři měli své otroky, kteří za ně bojovali a po cestě zahynuli. Vlastně je zázrak, že muzeum ještě nebylo vyhozeno do povětří.
Tohle je sídlo vlády v Pretorii. JAR má dvě hlavní města, parlament se nachází v Kapském Městě.
Tohle je sídlo vlády v Pretorii. JAR má dvě hlavní města, parlament se nachází v Kapském Městě.
Kolem sídla vlády je velice krásný a udržovaný park.
Kolem sídla vlády je velice krásný a udržovaný park, tuto skupinku jsem zachytil při jakési duchovní seanci, asi nějaký teambuilding nebo co.
Je zde i dělo mířící do centra Pretorie.
Je zde i dělo mířící do centra Pretorie. Jinak to centrum je podobně smutné, nebezpečné a neutěšené jako centrum Johannesburgu.
Kousek od centra se nachází rezidenční čtvrti bohatých.
Kousek od centra se nachází rezidenční čtvrti bohatých, jejichž domy většinou najdeme za zdmi s dráty nabitými elektřinou. Když náhodou elektřina vypadne a dráty povadnou, zloději poznají, že nikdo není doma. Když se zajíždí do garáže, je vhodné dávat dobrý pozor ve zpětném zrcátku, jestli tam někdo nevklouzl za vámi.
Občas dochází k loupežným přepadením, a proto na každém lepším domě v JAR najdete logo bezpečnostní agentury.
Občas dochází k loupežným přepadením, a proto na každém lepším domě v JAR najdete logo bezpečnostní agentury, která přijede s „ozbrojenou odpovědí“. Dovolil jsem si udělat z toho malý seriál. Když úderná jednotka přijede, má s sebou „full gear“: neprůstřelné vesty, přilby, noční vidění a samopaly. Ochranky jsou v JAR obrovský byznys. Jeden z největších.
Vysílače signálu pro mobilní telefony jsou maskovány jako borovice.
Vysílače signálu pro mobilní telefony jsou maskovány jako borovice. Například.
Jak tedy vidíte, komunismus v JAR ještě nemají, zatím stále převládá názor, že bohatí dávají lidem práci.
Po ulicích bohatých rezidenčních čtvrtí bílí lidé nechodí, potkáte jenom černé zahradníky, chůvy a posluhy, kteří chodí pěšky. Obyvatelé těch luxusních vil jezdí zásadně auty.
Zabezpečený dům v rezidenční čtvrti.
Jak tedy vidíte, komunismus v JAR ještě nemají, zatím stále převládá názor, že bohatí dávají lidem práci. Správný komunista, jak známo, s bohatými zatočí nebo jim zakroutí krkem. Snad v tom hraje roli i zkušenost, že komunismus ekonomicky dobře nedopadl, kterou se Africký národní kongres mohl dozvědět třeba ze zkušenosti střední Evropy.
Pěšky rezidenční čtvrtí bohatých chodí i pošťačka.
Pěšky rezidenční čtvrtí bohatých chodí i pošťačka. Koukala na mne trochu nedůvěřivě, protože bledé tváře tu pěšky opravdu nechodí.
Jinak jsem ještě zapomněl napsat, že veřejná doprava v JAR sice moc nefunguje, ale síť pětiproudých dálnic je vynikající. A Afričané – jako leckdo v rámci globalizace – milují moderní obchodní centra, která rostou jak houby po dešti, a korporace dnes taky raději sídlí v tom přidálničním světě než ve vybydlených centrech měst.
|
P. S.: Pro informaci, v JAR jsem pobýval jako účastník filmového festivalu Czech the Underground, který spolupořádala česká ambasáda. Role hudby a kulltury v opozici a v transformaci totiž Afričany zajímá.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
