Mirek Topolánek je ale stejně už mrtvý muž. Stal se cílem koncentrované zášti, jakou v novodobé české politice zažil pouze Vladimír Špidla. Jdou po něm Paroubek, Bém, Klaus i poražení hejtmani. Jestli nepadne dnes, padne v prosinci na kongresu ODS. Zachránit ho může zázrak v druhém kole senátních voleb, ale šance na to je minimální.
Je možné litovat toho pohublého chlapíka libujícího si v drahých košilích s potiskem, který má pocit, že za premiérský post vděčí výhradně Marku Dalíkovi? Už těžko, navíc lítost je v politice irelevantním pocitem.
A tak poslední opravdu relevantní otázka je, jestli je Topolánkova „smrt“ dobrá pro Českou republiku. Není. Ale pouze proto, že chystané vládnutí jeho „hrobařů“ slibuje způsoby ještě horší.
- 22. října 2008 7:44