Jeden z nich se označoval jako mzdově-inflační spirála. Rozuměla se tím hrozba, že čeští zaměstnanci – nebo jejich odboroví zástupci – si konečně všimnou zdejší dlouhodobě extrémně nízké nezaměstnanosti, a v posledních dvou letech navíc i extrémně vysoké inflace a navýšených ziskových marží. A že praští do stolu a budou po zaměstnavatelích žádat nárůst mzdy, který by aspoň částečně dorovnal předchozí ztráty na tomto poli.
Od konce roku 2019 totiž průměrná mzda po odečtení inflace klesla, a to o dobrých (nebo vlastně spíš špatných) sedm procent. V předchozích dvou dekádách zdejšího zaměstnaneckého odměňování byl tak hluboký propad zcela nevídaný. Znamenal průměrné roční snížení o necelá dvě procenta, zatímco v období mezi roky 2000 až 2019 reálná hodnota průměrné mzdy téměř pořád rostla, a to v průměru o tři procenta ročně.
