Jednou z cest, jak systémově a dlouhodobě zabezpečit dostatek zdrojů pitné vody pro občany naší země, jsou opravy páteřních vodárenských přivaděčů, které umožňují transport pitné vody mezi regiony podle aktuální potřeby.
Stávající přivaděče byly vybudovány v 70. a 80. letech minulého století a v současné době se podílejí na zásobování zhruba tři milionů obyvatel České republiky. Celkem jde o deset páteřních přivaděčů propojujících regiony. Jedním z nejvýznamnějších z nich je 70 kilometrů dlouhý přivaděč, který zásobuje i Náchodsko. Dodává vodu z Náchoda do Hradce Králové a na něj navazuje přivaděč vedoucí z Chrudimi přes Pardubice do Hradce Králové. Jedná se o tzv. východočeskou vodárenskou soustavu.
Do většiny z nich je ale nutné investovat, což není možné bez asistence státu, neboť jde o prostředky v řádu desítek miliard korun. To je částka mimo možnosti vlastníků těchto přivaděčů z řad obcí a měst. I proto jsem před dvěma lety byl jedním z iniciátorů vzniku Asociace vlastníků páteřní vodárenské infrastruktury, jejímž zakládajícím členem byla i východočeská vodárenská soustava. Cílem bylo a je sumarizovat požadavky na obnovu těchto vodárenských sítí. Výsledkem je samostatný dotační program ministerstva zemědělství, v němž je v první fázi připraveno půl miliardy korun na prvních sedm investičních akcí k obnově páteřních přivaděčů. Jednou z nich je i posílení kapacity východočeské vodárenské soustavy, které příznivě ovlivní dostupnost pitné vody pro stovky tisíc lidí. Vzhledem k tomu, že jsou k dispozici všechny potřebné dokumenty včetně stavebních povolení, bude možné všech sedm projektů dokončit do dvou let.
Rekonstrukci páteřních přivaděčů považuje za svou prioritu i ministerstvo zemědělství a je to také v souladu s vládní koncepcí ochrany před následky sucha. I letošní rok přitom potvrzuje, že dešťové srážky jako jediný zdroj vody pro naši zemi jsou na území České republiky rozloženy nerovnoměrně, a právě proto roste a v budoucnosti ještě více poroste role páteřních vodárenských sítí.