Pondělí 29. dubna 2024, svátek má Robert
130 let

Lidovky.cz

Názory

Čtvrtstoletí v NATO. Chvála i to, co v jásotu neuslyšíme

Ministr zahraničí Jan Kavan při podpisu dokumentu o vstupu České republiky do NATO. Vpravo je tehdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová a ministři zahraničí Maďarska Janos Martonyi a Polska Bronislaw Geremek. (12. března 1999) foto:  Michal Růžička, MAFRA

Názor
Je to velká sláva, vždyť přijel i Bill Clinton. Jistě zazní chvála. I to, že členství v NATO nám skýtá už 25 let záruku bezpečí a na území Aliance si rozjeté Rusko netroufne. Ale média se mají zabývat i tím, co v jásotu neuslyšíme.
  5:00

NATO se činilo i mimo svůj areál. Patřil sem zásah v Kosovu. Nálety bez plného mandátu OSN (je slabá omluva, že Rusko se při svých invazích o mandát OSN ani nesnaží) a hlavně uznání Kosova v roce 2008.

Právě tu Západ poskytl argument Putinovi: když zásah NATO v Kosovu přivodil změnu hranice, proč by ruský zásah nemohl měnit hranice na Ukrajině? Či akce států NATO za „arabského jara“.

V Libyi (2011) získal Západ naposledy mandát v OSN se souhlasem Ruska. Když pak ale Putin viděl, že z humanitární akce se stalo svržení režimu, zapřisáhl se prý: Už nikdy žádná Libye. Tak to alespoň líčil v médiích bývalý šéf Pentgonu Robert Gates.

Ministr zahraničí se ptal, jak se dá z NATO vystoupit, vzpomíná generál Šedivý. Popisuje tehdejší přijetí Česka

Je nepochybně dobře, že členství v NATO nám dává pojistku. Ale udělalo NATO politicky dost pro to, aby Západ udržel Rusko v rámci civilizovaného světa?

Zde není odpověď tak jednoznačná a musíme ji hledat.