To byl komunista k zulíbání, dobrák od kosti s přiměřeným temperamentem, Slovan, jak vyšije, s měkkým pohledem a vlídným okem, kde se i pokroková slza občas zaleskne.
Jak ten se uměl radovat ze života, jak ten si uměl marxisticko-leninsky pochutnat na švestkových knedlících, které mu na stůl nosila jeho hodná česká máma, baculatá soudružka Zemanová v zástěře a s křečovými žilami, které jí způsobil předchozí buržoazní režim... Žena jak z pohádky, v chaloupce na návsi v rodné vísce, kde idylu kazil jen reakční farář a pár maloburžoazních elementů. Však s nimi Honza zatočil.
Vyrazit zuby z tlam nepřátelských
Když major Zeman vcházel před čtyřiceti lety poprvé do našich prostých myslí, byl čímsi jako druhým Vinnetouem, kterého měl potlačit a dialekticky nahradit. Byl rudým Jamesem Bondem, kterého jsme neznali, Bondem z Heřmánkové Lhoty a Bartolomějské ulice, agentem 007 zrádce Husáka a jeho nadřízeného Brežněva, zrůdy kremelské, tatíčka nejvyššího.
Ta krásná, ale jaksi plachá Zemanova láska k Sovětskému svazu, nám všem též drahému, ke kremelským zdem, k Lubjance a zářivé budoucnosti lidstva pod rudou hvězdou, budoucnosti, pro kterou je nutné občas opláchnout kbelíkem s vodou zdi krví zacákané, vyrazit všechny zuby z tlam nepřátelských a železnou pěstí rozdrtit lebky protivníkům míru a světlých zítřků.
Ale Zeman, to byl už hodný vrahoun, nikdy by vlas nezkřivil, i travní stéblo žmoulal jaksi slinivě opatrně a s českou tradicí humanistickou, která si vystačí se záludností a křiváctvím v rámci zákona.
Lidský jak čerstvý vlašák od Švorcové...
Ach, jaká to raná puberta z Honzou Zemanem! A to přátelství s podplukovníkem Žitným, s kágébákem v Moskvě školeným, ten živočišný puch a vůně ruského pižma, které skrz obrazovku emanovalo do našich pionýrských kebulí.
A co přísný, ale jak Dzeržinského zadnice čistý, neúplatný stalinista Kalina, Honzův moudrý otec adoptivní, vrahoun zjevný, mučitel Toufara, Horákové a možná i Slánského nepřiznaný, ale tušený. Jak ten se uměl starostlivě podívat a neuhnout, ani když v 68. roce bídáci chtěli otočit kolem dějin zpět!
Jak ten Honza uměl zatnout zuby a držet a držet a pak se vrátit ke svému stolu, ke své práci, však již zocelený, neochvějný a stále tak lidský jak chleba od Anny Holubové, jak čerstvý vlašák od Jiřiny Švorcové...
Barrandovské porno bez jediného ňadra
Ano, vše, co jsme v běžném životě postrádali, se tady, u Honzy Zemana, zhmotnilo do kypícího těsta pravého komunistického lidství. Ta jeho dychtivost a vůle zamést s třídními nepříteli, ta jeho kuráž v boji s popy, kulaky, vlasáči a anglickými letci, ten jeho sexuální apetit v třídním boji prokazovaný, stejně jako v rodinném loži uplatňovaný, kdy cudnými šťouchy oblažoval estébačky v kanafasu, z kterého však ani noha vyčouhnouti nemohla.
Toť byla státní televizní erotika v čistém stavu, barrandovské porno bez jediného ňadra, však prosáklé rudou perverzí, podprahovou nádivkou ideologie vpravovanou do těla infuzemi monstrózního kýče. Ještě nám protéká ta teplá břečka v krvi.
