Jedna z těch velkých se stala v březnu 2012, kdy bylo třeba zaujmout jasný postoj k Pavlu Bémovi a dění kolem něj. To přece nebyla situace, kdy se čeká na verdikt soudu a platí presumpce neviny. Chyba nespočívala v konkrétní reakci (prezident Klaus by řekl nereakci) na konkrétní průšvih, ale v jakési diagnóze ODS, která ji nutí k negativnímu vymezování - říkat co a proč nejde, místo co a proč má jít. Když šlo o Kaplického blob, ODS říkala, co se jí nelíbí, ne co se jí líbí.
VÍCE K TÉMATU: |
Když jde o evropské smlouvy, ODS říká, co nepodepsat, čeho se neúčastnit, kam nesměřovat - neříká kam směřovat.
A tak to bylo i s Pavlem Bémem.
Jako první tu diagnózu prolomil primátor Svoboda s návrhem, aby Bém pozastavil své členství. Zdá se vám to málo razantní? Možná, ale byl to první hlas, který neříká, co se nedá dělat, nýbrž co se dělat má. Premiér Nečas pak ještě přitvrdil.
Ale jestli tím ušetří ODS od povolebního hledání chyby, na to by nevsadil ani on sám.
