Takže až jednou nastoupí parta B, ta politika se v principu nezmění. Řekněme rovnou, že i když česká zkušenost s Ruskem není tak krvavá jako u Poláků, pevnost a předvídatelnost postojů můžeme Varšavě závidět.
Varšava chce smír s Moskvou. Nakročila k tomu v dubnu v Katyni. Právě tam měli polský i ruský prezident navštívit místo, kde Sověti zlikvidovali polskou elitu. A právě po letecké katastrofě, jež postihla polskou elitu dnešní, našli Poláci a Rusové emoční rovinu ke smíru. Tak proč Varšava hostí Světový kongres čečenského národa?
Čtěte více |
Polsko prostě ukazuje, že smír nehodlá dělat na něčí účet. Není pochyb, že mezi Čečeny jsou teroristé. Někteří z nich mohou být i na varšavském kongresu. Ale Achmed Zakajev, byť má daleko k Matce Tereze a je hledán mezinárodním zatykačem, uzavřel na konci první čečenské války v Moskvě mír.
Patří snad Jásiru Arafatovi Nobelova cena míru, a Zakajevovi ťurma? Ne. Ač ho polské úřady formálně zatkly, ač by ho mohly výhodně "zobchodovat", Moskvě ho nevydají. V tomhle jsou Poláci, kteří si i po generacích pamatují vlastní zkušenost života pod ruskou vládou, solidární s jinými.
Představte si, že by tu někdo navrhl, aby Světový kongres čečenského národa hostila Praha. Zatleskali by mu ti, kteří se tak rádi chlubí souzněním s polskou elitou? Spíše to vypadá tak, že česká solidarita se vyčerpala ve 30. letech azyly pro německé antinacisty.
Nicméně v Německu si gesto, kdy Thomas Mann získal československé občanství, připomínají dodnes.
