Muzeum v New Yorku odstraní sochu Roosevelta. Podle starosty zobrazuje černochy jako rasově podřadné |
Vše začala kniha dvou jihoafrických historiků, kteří se snažili analyzovat působení Gándhího během jeho života v Jižní Africe, který trval celých 21 let. Ashwin Desai a Goolam Vahed tuto knihu vydali v roce 2015 v Indii (následně byla přetištěna v prestižním akademickém nakladatelství v USA) s jasným cílem: demytizovat postavu, která je obdivována a glorifikována.
Záměr knihy vyjádřili autoři hned v úvodu, když ve spojitosti s Gándhího památníkem v Pietermaritzburgu a pojmenováním náměstí v Johannesburgu vznesli provokativní otázky: Co bychom si měli pamatovat prostřednictvím těchto památníků? Co si přesně pamatujeme? Co (těmito památníky) sdělujeme? A následně ukázali Gándhího jako člověka, který se snažil být loajální britskému impériu a také sdílel přezíravý (až rasistický) pohled na domácí africké obyvatelstvo.
Podporovat kritické myšlení
Jejich obraz Gándhího však není černobílý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kniha jen zaměřuje pozornost na něco, co není běžně známé a co by známé být mělo. Jenže působila jako rozbuška. V prosinci 2018 odstranili učitelé a studenti Gándhího sochu z univerzitního kampusu v hlavním městě Ghany.
Podíváme-li se na některá z Gándhího tehdejších vyjádření dnešní perspektivou, můžeme s jeho obviněním souhlasit. Gándhí se o Afričanech skutečně vyjadřoval opovržlivě. Upozornění na tuto rovinu Gándhího života může poupravit jednostranný obdiv vůči jeho osobě, což je jistě záslužné a rozvíjí to kritické myšlení.
Jenže kritické myšlení má ještě druhou rovinu – nepodléhat dobovým interpretacím a snažit se danou věc pochopit v souvislostech. Pak je odmítání Gándhího stejně problematické jako jeho bezmezné obdivování.
Gándhí pocházel z vysoce postavené rodiny, dostalo se mu kvalitního vzdělání jak v rámci koloniálního vzdělávacího systému v Indii, tak v Anglii. Základem tehdejšího obrazu světa a vzdělání bylo přesvědčení o nadřazenosti evropské (v Británii britské) kultury. Z tohoto základu se také odvíjela legitimita koloniálního panství, které bylo kolonizátory chápáno jako reálný doklad této nadřazenosti a jako nástroj „kultivace“ zaostalých částí světa. To, že v pozadí bylo vykořisťování a genocida, je zřejmé, ale tehdejší západní kultura to nepřiznávala.
U Gándhího se k tomu přidalo přesvědčení o spojitosti indické a evropské kultury, což vyjadřovala tehdejší indologie a orientalistika. V té době byl učiněn „objev“ společného indoevropského původu většiny evropských národů a obyvatelstva Indie, což dokládala srovnávací lingvistika. Z tohoto pojetí vycházela nejen západní indologie, ale také řada indických reformních hnutí (označovaných jako neohinduismus).
Tato hnutí se snažila obnovit původní indickou kulturu a modernizovat ji tak, aby se Indie mohla osamostatnit a zbavit se britské nadvlády. Gándhí a celá tato generace bojovníků za indickou samostatnost je příkladem indického nacionalismu, který na jedné straně odmítal britskou nadvládu, současně však sdílel řadu prvků britské (a evropské) kultury, včetně rasismu.
V Jižní Africe v době Gándhího působení existoval mocensko-etnický trojúhelník, jehož vrcholy byli evropští koloniální vládci, původní Zuluové a indičtí přistěhovalci. Zuluové a Indové však nebyli vždy spojenci, mnohé je rozdělovalo i stavělo proti sobě.
Odrazilo se to i v názorech Mahátmy Gándhího, který se o nich někdy vyjadřoval s opovržením. Toto opovržení bylo však dáno také výše zmíněnou představou o genetickém spojení Indů a Anglosasů. V Gándhího perspektivě černí Afričané skutečně patřili do jiné linie lidstva, resp. do jiné rasy.
Můžeme tedy tvrdit, že Gándhí byl rasista. Byl to však stejný rasista jako většina tehdejších Britů, Američanů, Francouzů, Němců a také Čechů. V té době byly takové názory součástí běžného vědění a byly všeobecně sdíleny.
Je poněkud ironické, že zatímco se v Evropě a Africe odstraňují Gándhího památníky, v Indii se aktivisté hinduistického nacionalismu snaží stavět památníky muži, který Gándhího zastřelil. Podle něj Gándhí příliš nadržoval v Indii žijícím muslimům a nedostatečně hájil vznešenost Indie a indického národa.
Byl rasista i Masaryk?
Demytologizace historických postav (zvláště těch, které fungují jako ikony) je jistě záslužná. Má však nějaké hranice? Pokud budeme souhlasit s tím, že dnešními hodnotami budeme posuzovat minulost, pak je namístě se zeptat: Nebyl rasistou například první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk? A co Karel IV. nebo svatý Václav? Pak však budou následovat další otázky: Nebyly tyto postavy také např. pedofilové nebo alkoholici?
Autor je religionista a kulturní antropolog z Univerzity Palackého v Olomouci.
