Pak se ale záležitost vysvětlí. Autobusy potřebovaly místo na otáčení, tak tu horu kamení, ze které vystupuje mohutná hruď a impozantní hlava vládce živlů, přemístili nad zatáčku. Bůh ví, jak to dokázali.
Zastavují se hlavně rodiny. „A kdo je to ten Krakonoš?“ ptají se dívenky asi tak osm devět let tatínka čtyřicátníka. Ten se diví: „Přece pán zdejších hor, copak vy neznáte Krkonošské pohádky?“ Děti se dívají nechápavě. „No tak holky, vzpomeňte si, Anče, Kuba, Trautenberk, to vám nic neříká?“ Ne, neříkalo. Čtyřicátník kroutí hlavou: „… a my na tom vyrostli.“
