Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Králové rozumnosti |
Chybí mi historky, které po jejích návštěvách sdílím s klubem jejích fanoušků. Třeba jak si jednou v jedenáct dopoledne autem přijela obhlédnout stupeň znečištění naší kanceláře, vešla dovnitř v gepardím paletu a klobouku se zlatou krempou a cigaretou ve špičce, lehounce mlaskla a řekla: „Něco bych si dala.“ Měl jsem tam flašku jamesona, tak jí tak lehce cmrndnu do skleničky – „naleju vám řidičskýho,“ povídám – a ona na to: „Jen přitlačte, já mám čtyři řidičáky, tak mi holt jeden vemou.“
