A věru, bylo to radostné hemžení, procházení mezi stánky, tlachání o tom, čemu se tak studeně říká „literární provoz“, nahlížení do novinek, dokupování zlevněných „stařinek“, stíhání pořadů jedněch zajímavých literátů a nestíhání jiných.
A jistě že tam bylo i nemálo pouhého komerčního čtiva. Ale i v tom je půvab pražského knižního veletrhu, že se na něm potkají v jedněch prostorách zájemci o mladou poezii i o sci-fi,omaďarské literární vědce i o píšící herečky. Různé čtení, pořád čtení.
Tak co ten Slina? Nebyl to ten Slina ani ta Slina, což by mohla být třeba významná německá bohemistka (když už se kdysi v Čechách vyskytoval německý ministr Spina). Byla to slina, kterou po Světu knihy „flusl“ jeden novinář z jinak seriózního serveru. Svět knihy je prý „provinční akce“, „druhá liga“, „kutloch“, kam prý jen dvakrát za celou historii přijeli spisovatelé „první ligy“ –, zatímco „světoví spisovatelé první ligy opětovně navštěvují Marchův Festival spisovatelů“. Čili: co Svět knihy udělá, je špatně. Co udělá Michael March, je dobře.
Ale kdo určí, kdo je „prvoligová“ celebrita – Péter Esterházy a Peter Demetz to snad letos na Světu knihy nebyli? A proč by počet celebrit měl být hlavním kritériem hodnocení knižních akcí – jde o setkání nad knihami, nebo o rubriku Z vyšší společnosti? A proč by nemohly vedle sebe vmíru existovat Svět knihy, Festival spisovatelů i například Knihex, když jsou to akce zcela jinak koncipované (Festival spisovatelů je série literárních čtení, Knihex je komorní „malotrh“ mladých alternativců), nechávaje sliny každý ve své hubě? A což si radši nechat sliny sbíhat nad pěknými knihami?
Proč by počet celebrit měl být hlavním kritériem hodnocení knižních akcí – jde o setkání nad knihami, nebo o rubriku Z vyšší společnosti?
