Podle mináčovského a mečiarovského modelu jsou Slováci národ bez dějin, podrobený národ fňukající nad chimérickou vidinou Velkomoravské, ve skutečnosti prý Velkoslovenské říše; národ, na jehož území pak cizí zlovolná moc staví hrady, které s národem nemají nic společného. Dnešní edice pramenů, studie slovenských historiků i reflexe politologů (viz třeba knihy Rudolfa Chmela, Ivana Halásze či Tibora Pichlera) ukazují jiný obraz: obraz sebevědomého národa, který se hrdě hlásí ke všemu, co se dělo na jeho dnešním území za tisíc let trvání mnohonárodního Uherského království. Žádné „cizí“ hrady – to jsou naše hrady!
ČTĚTE TAKÉ: |
Hned vedle slovenské výstavy jsem uváděl maďarského spisovatele Pétera Esterházyho. Jeho šlechtický přídomek zní „de Galantha“, neboť jeho rod pochází z jihoslovenské Galanty – a druhá větev rodu ze Zvolena, a třetí větev naopak z hradu Czesznek, tedy slovansky „česnek“, který ale leží v dnešním Maďarsku. I Esterházy(ové) tudíž patří ke společnému dědictví. Dosti mindráků, dosti nacionalismu! Ostatně, příštím hostem veletrhu bude Maďarsko.
