Tedy až do chvíle, kdy stejné zdroje tiše přiznávají, že „průměrná domácnost přišla kvůli energiím za dva roky o 1,4 procenta svých čistých příjmů“.
Ona taková cukrová inflace dosáhla za dva roky přes 89 procent – záleží jen na zvolené položce a období. Naštěstí ceny energií i cukru už dokonce klesají a boj s energetickou inflací připomíná (doufejme) bojování minulé války.
Rodičům se řádně provětrají peněženky. Návrat do škol? Zdraží nejen obědy a kroužky |
Důležité je něco jiného, dlouhodobého a systémového, čehož si úřady konečně všimly: náš dávkový systém zabetonovává lidi v drahém bydlení.
Příspěvek na bydlení využívá přes čtvrt milionu domácností a tento počet roste, protože na něj snadno dosáhnou nejen mladé rodiny s nízkými příjmy a osamělí senioři, ale bez větších potíží i sólo domácnosti lidí, které byste za chudé jistě neoznačili.
Pokud dávka kompenzuje zvýšené náklady, bydlí i sólo domácnosti dlouhodobě ve zcela nadměrných bytech. Nemají důvod šetřit, natož se stěhovat do levnějšího.
Ve snaze o čistou humanitu jsme se nechtěně překlopili do čisté perverze.
