Obyvatelé Prahy 1, kteří se cítí jakkoli sociálně ohroženi včetně eventuální ztráty přístřeší, samozřejmě naleznou adresnou pomoc na naší radnici. Pro drtivou většinu bezdomovců, kteří nebydlí v Praze 1, pak městská část – ve spolupráci s organizací Naděje – zajišťuje dva projekty: nabídku práce a mobilní jednotku. Mobilní sociální služba vyjíždí v pravidelných intervalech na dohodnutá stanoviště, jež byla vybrána na na základě nejčastějšího pohybu těchto osob. Nabídka práce spočívá v tom, že lidé bez domova se mohou v Praze 1 zapojit do úklidu chodníků, přičemž si touto činností vydělají 50 korun za hodinu. Nemusejí tak kvůli základním potravinám žebrat nebo se snad dokonce dopouštět protiprávní činnosti. Oba zmíněné projekty platíme z rozpočtu městské části, stojí nás zhruba milion korun ročně.
V Praze 1 se nacházejí také dvě nízkoprahová centra (v ulicích U Bulhara a Bolzanova), kde lidé bez domova mohou nalézt nejen zázemí, ale i odbornou pomoc. Dalším projektem je nízkoprahové denní centrum pro ženy bez domova a ženy ohrožené sociálním vyloučením. Je v Žitné ulici. MČ Praha 1 jeho zřízení spolufinancovala, přičemž velký dík za jeho bezproblémový provoz patří Arcidiecézní charitě Praha.
V současné době sociální pracovníci z naší radnice ve spolupráci s magistrátními kolegy mnohem častěji navštěvují místa, kde se bezdomovci rádi scházejí, a nabízejí jim přenocování v noclehárnách. I to je samozřejmě účinná pomoc, protože lidé bez přístřeší často potřebují trochu „popostrčit“; mnozí z nich mají přece jen jinou míru odhodlání aktivně řešit své problémy.
Jelikož mám na základě koaliční smlouvy v Praze 1 na starosti právě oblast sociálních služeb, logicky se o tuto problematiku zajímám i nad běžný rámec politiky. V této souvislosti jsem se dozvěděl poměrně závažnou věc: mnoho bezdomovců na svou situaci rezignuje nikoli pouze kvůli nadměrnému požívání alkoholu, věčným potulkám apod. Na vině je totiž nezřídka i závažnější porucha osobnosti. Každý máme hranici odolnosti vůči stresu nastavenou jinak, a pokud se bez domova ocitne labilnější povaha, na problém je zaděláno. Z toho vyplývá, že při řešení problematiky lidí bez domova musíme všichni táhnout za jeden provaz a nenechávat toto břemeno převážně na neziskovém sektoru.