Kromě starosti o celou obec ještě oddávají, vítají nové občánky, přejí jubilantům, řeční při různých událostech a také mnohdy pronáší smuteční řeč při loučení se zesnulými. Starosta, pro kterého je jeho obec jednou rodinou, tak prožívá se svými občany chvíle radosti, ale také chvíle smutku.
Z vlastní zkušenosti vím, že je to jeden z nejtěžších poslání v životě starosty i člověka. Zvláště pokud zesnulým je váš kolega zastupitel a zároveň oblíbený a zodpovědný pracovník obce, se kterým se denně vídáte při péči o vesničku nebo na hasičských akcích. Jeho náhlý odchod překvapil úplně všechny a celá obec prožívala smutek. Přáním rodiny pak bylo, aby na pohřbu promluvila za všechny starostka obce. Je to pocta, ale také obrovský závazek a vypětí emocí. V hlavě cítíte, že vás smutek v srdci pohlcuje. Tečou vám slzy kdykoliv si na něj vzpomenete, pláčete, když píšete smuteční řeč, ale na pohřbu musíte tyto emoce udržet na uzdě.
Ale na druhou stranu je pro vás ctí, že se můžete důstojně rozloučit, za všechny kdo zesnulého znali a poskytnou útěchu v nejtěžší chvíli pozůstalým. Tam si teprve naplno uvědomíte slova básníka: „Proč máme lásky na sto let a života tak málo? Mějte se rádi lidé – vy, kteří budete žít dál. Mějte se rádi, je krásné žít … já dostal dovolení odejít…dejte mi sbohem moji přátelé.“
OLGA DOČKALOVÁ, starostka obce Sudice, SOS – Sudičtí občané sobě
