A starosta? Ten se při své práci pro svou obec, město, pro své občany potkává s láskou samozřejmě také. Je to právě on/ona, kdo se v té slavnostní chvíli za zvuku svatebního pochodu ptá dvou lidí, zda spolu chtějí kráčet dál společně životem, zda si budou oporou i ve zlých a těžkých dobách. Dalo by se vlastně s trochou nadsázky říct, že na sebe bere podobu sv. Valentýna, kněze, který podle legendy oddával mladé páry.
Dnešní snoubenci jsou lidé všeho věku a také různých představ o svém svatebním dnu, o vstupu do manželství. A tak starosta někdy oddává na louce u rybníka, jindy v zámecké síni k tomu určené a jindy třeba v horkovzdušném balóně či v bývalé hasičské zbrojnici. Někdy přikvačí ženich s nevěstou na obřad oblečením podobni zaměstnancům technických služeb. Seznámili se totiž v lese a montérky jim přišly stylové. Někdy to podle oblečení vypadá, že snoubenci šli jen tak náhodou okolo a stavili se, nebo nevěsta přiběhla s taškou ze supermarketu.
Většina svateb je ale ryze tradiční. Krásná nevěsta v princeznovských šatech, ženich v černém (poslední dobou spíš modrém) obleku, nastrojené děti, dojaté babičky.
Starosta musí ale dekorum zachovat za všech okolností. Musí být slavnostně oblečen, stejně, jako jeho kolegové z úřadu i matrikářka. Svatební obřad je důstojná a vážná věc. Je to ale také dojemná a milá chvíli nejen pro ženicha a nevěstu a jejich rodiny, ale také pro oddávající. Zvlášť, když starosta oddává pár, který se k tomuto kroku rozhodl po dvacetiletém soužití z důvodu vážné nemoci jednoho z nich. To se někdy ani starosta neubrání slzám.
Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR
