Zřejmě je přesvědčen, že kouzelným působením pouhého zvuku bude značka jaksi světovější, že zákazník občas zapomene, že se jedná stále o tytéž staré známé telefonní linky, a bude mít pocit, že tím, že značce říká stejně jako sousedi v globální vesnici, přerostl malé české poměry, byť by třeba z domova nevytáhl paty a neznal se s jediným cizincem.
Lze v tom také vidět další krok při hledání dokonale nicneříkajícího názvu. O2 jako takové sice nic neznamená, ale přece jen dvojka není jednička. Proto totálně významuprosté ou tú.
Ale co je nám po tom? Výslovnost není součástí ochranné známky. Je součástí toho, jak mluvíme. Samozřejmě při vyslovování cizích slov občas tápeme či si necháme něco vnutit, ale je to víceméně přirozený a svobodný proces. Kdo chce, může klidně říkat Spojeným státům jú es ej, když chce být za blba. Něco jiného je, když je ten pokus o okupaci jazyka vidět - když mluvčí řekne, rozhodli jsme se od prvního září pro anglickou výslovnost, a důvod, proč ne českou, odmítne komentovat.
My bychom zase mohli ignorovat, co nám chce provozovatel telefonů svou stamilionovou reklamou vnutit, a vyslovovat ó dvě. Je to tam totiž tak napsané.
- 5. září 2006 7:47
