V hezké teorii demokracie vyrůstá zdola, ale v ne vždy tak hezké praxi jsou to právě některé místní samosprávy, kde se může nejsnáze opevnit nějaká mocenská klika a vládnout ve prospěch svých úzkých zájmů. To, že každý každému vidí do talíře, je pak na překážku – v takovém prostředí je snadné nepohodlného člověka izolovat a zastrašit.
Městská policie, jež jistě na mnoha místech funguje dobře, se pak snadno může stát součástí této zvrhlé kultury. Státní policie má svou vertikální podřízenost a její přehmaty šetří oddělená Generální inspekce bezpečnostních sborů.
ČTĚTE TAKÉ: |
Nejvyšší odvolací instancí městské policie je město samo. Takže rozhodně není proti přírodě, pokud si vytvoří ke složce, jež je součástí jeho moci a slávy, příliš důvěrný vztah. Anebo z ní možná má strach – kdo ví.
Jak jinak vysvětlit, že třeba hlavní město sdělilo svým občanům, že brutalita strážníků vůči nevinnému a neagresivnímu Pražanovi, o níž se každý mohl na vlastní oči přesvědčit na videu, je oficiálně schváleným standardem chování.
Takže s tím, jak se nyní věci mají, a s omluvou dobře fungujícím útvarům přivítejme s úlevou, že strážníci nedostanou pravomoc prověřovat střízlivost školáků či prohledávat restaurace.
