Němci, zjednodušeně řečeno, chtějí, aby projekt, do kterého vloží know-how, nepodléhal svévoli rektora ČVUT, případně akademického senátu. Nechtějí, aby rektor ex post měnil podmínky, na kterých se předem domluví.
Babiš navštívil ČVUT kvůli napjaté situaci v institutu robotiky |
Premiérova návštěva na akademické půdě měla být mírovým poselstvím, ale když někdo s pověstí Andreje Babiše, tedy nekompromisního manažera, dorazí do prostředí, které si manažery oškliví, nemůže to dopadnout dobře. Kdo bude chtít, naštve se a bude hájit akademické svobody proti „mocipánům“. Ovšem když je tu obrovská investice, kterou kvůli dvěma znesvářeným českým akademikům už měsíce marně řeší ministr školství, a je tu ze strany německých investorů vidět silná pochybnost, nezbývá než nějak intervenovat.
Andrej Babiš žel nedisponuje schopnostmi, jež označujeme jako soft power, tedy umem oslovit hráče nepřímo, zatlačit na ně a takřka neviditelně „vyčarovat“ dohodu. Zájmem všech zúčastněných akademiků totiž nic jiného než dohoda na projektu není. Jenže když se dva hlavní protagonisté mezi akademiky nesnesou do té míry, že to ohrožuje samu existenci projektu, je naším zájmem najít kompromis.
Babiš ČVUT poroučet nemůže, nesmí a nemá jak. Pokud ovšem na akademiky apeluje, nedělá to proto, že by se mu to hodilo před volbami. Upřímně, koho z voličů ANO může tahle problematika zaujmout? Babiš chce – jako manažer – zachránit investici, neumí se v akademickém prostředí pohybovat a možná mezi vědci nadělal víc škody než užitku. Nicméně, pokud tenhle projekt nevyjde, bude to hlavně vysvědčení ČVUT a tuzemského akademického života. Nevadí mi, že utrpí dobrá pověst školy, hlavně že mému nepříteli „chcípne koza“. Má tohle být maxima těch moudrých?
