16. dubna 2015 13:59 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

ZVĚŘINA: Gross byl tváří vyhořelé generace

Stanislav Gross na focení před rozhovorem v roce 2004 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Stanislav Gross na focení před rozhovorem v roce 2004 | foto: Lidovky.cz

Když v roce 1998 Václav Havel jako prezident republiky v televizi plédoval za generační výměnu v české politice, patřil Stanislav Gross do pětice vyvolených, která tehdy měla být příslibem lepší budoucnosti. Vedle něj prezident tenkrát jmenoval ještě Martina Bursíka, Vladimíra Mlynáře, Cyrila Svobodu a Michala Lobkowicze.

Všichni ti tehdy ještě mladí mužové vypadali velmi oslnivě a nadějně. A Stanislav Gross mezi nimi doslova zářil. Jeho kariéra byla jakoby nezadržitelná. O to závratnější byl pak jeho pád po necelém roce v čele kabinetu.

Když k Havlovu výběru přidáme ještě například Ivana Langera či Karla Březinu, abychom tu měli i mladé naděje nehavlovské politiky, můžeme si troufnout mluvit o jisté garnituře polistopadové politiky, která žalostně vyhořela.

Jistě, mezi mladé patřil tehdy i dnešní premiér Bohuslav Sobotka, ovšem ten se tehdy nedral tak dopředu, a možná i proto byl ušetřen osudu rychlého konce.

Všechny tyhle politiky spojují naděje, které do nich vkládali, možná naivně, voliči s vírou, že jsou nezatížení hříchy minula a že naleznou zkratku k něčemu, co si sice každý z nás představuje jinak, ale co jsme kolektivně chtěli a lze to pojmenovat slovy „vyspělý západ“.

Víra v to, že noví lidé automaticky vnesou novou politiku do staré společnosti, byla naivní a nesmyslná. A otázka, jestli dnešní vládnoucí garnitura náhodou není důkazem toho, že jsme z touhy po zkratce do ráje stále ještě nevystřízlivěli, je zcela na místě.

Pan Gross v politice zanechal velice ambivalentní stopu a možná z větší části neblahou, ale bylo by směšné zavírat oči nad tím, že jako nejpopulárnějšího politika jej na vrchol vynesl volič. I když to z nynější perspektivy vypadá neuvěřitelně.

mzMartin Zvěřina