Prezident Zeman se nikdy nebyl schopen omezit a krotit – při volbě slovníku, při kritice těch, kteří se mu protivili, či třeba při výběru vyznamenaných 28. října. Proč by se měl krotit ve vztahu k justici? Nikdy se netajil například tím, že Pavlu Ry chetskému naslouchal velmi pozorně, pokud šlo o personální otázky. To dosud nevadilo, ačkoli je to vlastně podobně perverzní jako úkolování jednotlivých soudců. Proč má mít Ústavní soud podobu, kterou si přeje jeho předseda? Protože se s prezidentem dohodli.
Odvozeniny prezidenta se nechovají lépe, s panem Mynářem, jemuž chybí elementární kultivovanost, například o dělbě moci není možné diskutovat, on plní přání nadřízeného. Tento muž se k soudcům chová asi velmi neotesaně, a není tedy divu, že si to nenechali pro sebe.
A zde nastává problém, soudce Baxa je jistě důvěryhodný a respektovaný muž, nicméně ze svědectví dalších aktérů justice lze zjistit, že to, nač si nyní stěžuje, byla do určité míry v minulosti nezřídkavá praxe, tedy i za prezidentů Havla a Klause. Pochopitelně, tehdy ani teď se soudy nikdy úplně neohnuly, ale tlaky na jejich rozhodnutí jistě existovaly.
Nyní musíme „jen“ zjistit, v jaké míře se prezident Zeman a jeho obslužný aparát snaží nabourat nezávislost soudů. Teprve potom lze rozhořčení soudce Baxy přitakat, nebo je odmítnout. Vždyť jen tušíme, co nenadálou a velmi hlasitou, až teatrální vzpouru některých soudců motivuje. Kdyby to byl čistě jen strach o nezávislost, pak se musíme obratem ptát, proč nepřišla dřív. To prezident Zeman kolem soudců pět let jen našlapoval po špičkách a „zlobit“ začal až loni?
Zarazit tuhle prezidentskou praxi jednou provždy je chvályhodné. Jen bychom si neměli lhát do kapsy, že ji zavedl některými lidmi tolik nenáviděný Zeman.
