Postřehy Martina Zvěřiny a dalších komentátorů LN čtěte ZDE.
Televizní duel ovšem není od toho, aby nám přinesl nějakou věcnou informaci, to je souboj dvou individualit, dvou řečnických stylů, dvou postojů ke světu. Odborníci sice vyhodnocují řeč těla, pohotovost, míru agresivity, ale v posledku se vždy rozhoduje divák, a to především na základě sympatií.
  |
Představa občana jako počítačového mozku, který si kandidáty exaktně boduje a na základě součtu stanoví vítěze, je lichá. Vždyť každý z nás přistupuje kdebatě s předsudky, někomu jsou už dopředu sympatičtější akademici, jinému zkušení politici. Jeden má rád kousavé výpady, protože si myslí, že bezkrevný prezident je slabý, druhý bude zas mít každé vybočení z obvyklosti za narušení prezidentského majestátu.
V disciplíně „nenechat se ukřičet“ je zručnější Miloš Zeman. Zakřiknutý Jiří Drahoš úterní debatou k sobě příznivce nepřilákal. Ale má být hlava státu přeborníkem v zápasech v bahně?
