Obhajoba lustračního zákona
je přinejmenším alibismem, spíše však přiznáním neschopnosti, okrajově až projevem sociálního inženýrství, manipulace s náběhem totalitním (kdy se lidé odskudsi vylučují /výměr je, jistě mi dáte za pravdu, tou nejsnadněji zneužitelnou proměnnou, jen když už tu ten zákon bude/).Zákon na ochranu utajovaných skutečností pracuje s archivními dokumenty. Pracuje s nimi konkrétně a do hloubky, na rozdíl od lustračního zákona, který se o ně při své aplikaci opírá výslovně jen povrchně (záznam v registru svazků má sloužit jako důkaz čehosi; obsah svazků nezkoumá).Zákon na ochranu utajovaných skutečností navíc zavádí pro určité činnosti (kde se nevyskytují utajované informace) pojem bezpečnostní způsobilosti (§80 a násl. zák. č. 412/2005Sb.).Tím je pokryto celé spektrum činností, v nichž je v demokratické společnosti odůvodněné zkoumat adepty z bezpečnostního hlediska.Služební zákon navíc odděluje politické funkce (založené vůlí voličů) od funkcí úřednických (na něž se bude vztahovat bezpečnostní zkoumání), čímž se vyjasňuje, na koho se jaká zákonná úprava vztahuje a na koho ne (to při případné další platnosti lustračního zákona). Vyřešila by se tak lehce dementní situace, kdy má mít čistý lustrák ministr, ale nemusí ho mít vicepremiér.O alibismu a neschopnosti mluvím proto, že je-li vůle "lidu" neobsazovat určité funkce určitými "týpky", tak politikům skutečně nikdo na světě nemůže nařídit, aby takové lidi do takových funkcí instalovali. Nač k tomu potřebují zákon, který jim to zakazuje, když to oficiálně sami nechtějí? A k oné vydíratelnosti - ve skutečnosti je problém přesně opačný. Ze všech těch seznamů vypadlo -cituji pouze z doslechu!- údajně kolem 600 osob. Ty byly pravděpodobně uplacírovány na důležitých místech, protože mohly být vydírány, aby konaly to, co bylo od nich požadováno. Teoreticky je možné, že ty osoby jsou vydírány dodnes, čtvrt století starým kompromateriálem. Aby ta hrozba (skandalizace, ztráta zaměstnání, společenského postavení) mohla být i po takové době účinná, musí být "smolná lázeň", do níž by mohli ti "vylustrovaní" spadnout, udržována stále vroucí. Proto se neustále objevují noví "vylustrovaní", jejichž pomocí se udržuje ona smolná lázeň ve vařícím stavu. V podstatě se ony nové oběti používají jako palivo, aby se tato hysterie udržovala žhavá. Z toho soudím, že dodnes jsou v určitých funkcích vydíratelné osoby, které "vypadly ze seznamů" (a možná jsou dodnes vydírány a slouží).To je ovšem bezpečnostně neudržitelná situace, protože funguje přesně obráceně, než se předpokládá! Zveřejnění seznamů neznamenalo zamezení vydíratelnosti (většinu zveřejněných by stejně nebylo k čemu tím vydíráním tlačit, jsou to -při vší úctě- z tohoto pohledu nezajímaví lidé). Ale tím, že vznikl tento "hon na čarodějnice", vytvořily se dokonalé podmínky pro vydírání těch nezveřejněných (kteří jsou předpokládaně na funkcích, kde je má cenu vydírat).