Jsme potomci husitů...

Dokud husité měli společného nepřítele, byli jednotní a vítězili. V okamžiku kdy obrátili zbraně proti sobě -> nastal počátek konce. Dějiny se opakují - společného nepřítele jsme vycinkali klíčema a pak jsme se nechali rozdělit na ''levici'' a ''pravici''. Před každými volbami se mohl kdekdo dozvědět, že je hlupák když volí ''oranžovo červené'' případně ''modro fialové''. Až v poslední době si začíná dost lidí uvědomovat, že je jedno která barva vyhrává, protože oba možné výsledky se obrací proti všem voličům - bez ohledu na to, jaké barvy byl fanoušek  - v obou případech se stal hlupákem;-). Snad už brzy prohlédne potřebná většina, snad nás to opět spojí... Vlastně se stačí jen domluvit, najít nějakou poctivou a spolehlivou pidistranu, udělat z ní vítěznou stranu a pak jí tleskat až to tam bude vykydávat.

poctivou a spolehlivou pidistranu?

Nechci pod tak pěkným článkem (a to je poklona autorovi) rozvádět politickou diskusi o smysluplnosti volby určitých stran. Jen bych byl jiného mínění než Vy. Myslím, že žádná "pidistrana" v dnešní době nemá potenciál ustát to, že by se stala velkou stranou. Důvod vidím v tom, že ztrácíme To co autor píše ve článku. Ono češtství. To není nějaká vnější vlastnost, kterou lze formou projekce naroubovat do něčeho tak prchavého jako je politická strana. Dokonce i symboly a hrdinové ztratí svůj význam pokud každý z nás nebude hledat "toho Čecha v sobě"...a samozřejmě národnostní hodnota a pocit, že patřím a hrdě se hlásím k určitému občanství není jediná z hodnot, které je potřeba si vážit. My jsme dnes "hrdí" i na to, že nemáme víru. Mám tedy sám nemalou obtíž hledat To na co být hrdý (nějaký skutečný ideál, přirovnal bych to k něčemu za co se člověk nebojí hodně obětovat). Myslím, že to chce určitou pokoru hledat takové ideály, protože pokud ji člověk nemá tak vidí pouze samé překážky a pouze jinde než v sobě. Osočuje předešlou generaci za její chyby, případně nevěří, že je dostatečně svéprávná volit podle vlastního rozhodnutí nebo dokonce útočí na její právo svobodné volby (to už je jen krok k popírání toho, že jednou také zestárnu a umřu...).  Jsem každopádně rád za takový článek jako je tento, vede mě k zamyšlení.