"Bez 17. listopadu bych nebyl prezidentem, premiérem, šéfem PSP"
Že se prezident nevyjádřil vůbec, vzbuzuje vtíravou a nezapuditelnou myšlenku, že první a hlavní, co mu v souvislosti se 17. listopadem 1989 přichází na mysl, je: “Bez pádu totality bych nebyl předsedou Poslanecké sněmovny, premiérem a teď prezidentem. Jsem rád. Nic jiného ohledně tohoto svátku nestojí za můj vzácný čas, přemýšlení a slova, já jsem svého dosáhnul” Buď prezident sám, anebo někdo z jeho okolí, asi naznal, že lépe než toto, je neříkat vůbec nic. Řekl to ovšem i beze slov. Prezident je nejvyšším ústavním činitelem země, která slavila svůj státní svátek. Bez pádu totalitní vlády jediné strany by nebyl prezidentem České republiky, natož prezidentem zvoleným v přímé volbě – té přímé volbě, která mu podle jeho názoru dává silnější morální mandát. Že by prezidentem nebyl, natož prezidentem vzešlým z plurální svobodné volby, má pravděpodobnost hraničící s jistotou. Že se nevyjádřil vůbec nijak, je výrazem velké neúcty k nejvýznamnějším dnům země, jejíž je hlavou, tedy další faux pas (buranství). Nemusel chválit, mohl klidně říci: “Vážím si toho, že máme svobodu slova, za kterou jsme vděčni pádě totalitního režimu u nás, a tak vám jako prezident říkám, co si o tom svátku opravdu myslím.” Vždy se vyjadřoval rád, rád se poslouchá. Posledních 24 let se může vyjadřovat svobodně, před pádem totalitní vlády jediné strany nemohl.* To je jedna z mnoha obrovských změn, i když většina z nás asi doufala v morálně čistší zítřky a poměry, v nichž vláda viditelné kliky nebude nahrazena zásadní mocí nevolených zákulisních klik propojených s podsvětím. (*Že Zemanovi mohl vyjít jeden průlomově odvážný článek, který ho pak dostal na balkón Melantrichu, byla, jak se později stále více potvrzovalo, součást pečlivě kalibrované přípravy na “pěrestrojku” mocenské struktury, priorit a rétoriky v období od jara 86 do podzimu 89, které sice lidé jako Jakeš a Štěpán nezaregistrovali a nepochopili, ale také podle toho dopadli ... zatímco ze Šloufa se stal šéfporadce premiéra a jedna z nejvlivnějších zákulisních eminencí dalších dvou dekád).