Tím také letiště odůvodňuje nepřítomnost hasičů u plochy. Při přistání pak letadlo předvedlo prvek mezi piloty řečený „kozel“, třikrát odskočilo, rozbilo se o zem a začalo hořet. Podle odborníků oslovených ruskými médii je „kozel“ ukázkovou chybou v pilotování, na níž se podepsaly chabé letecké návyky pilotů, spoléhajících se v poslední době příliš často na automatiku.
„Piloti se rozhodli přistát za každou cenu, sklopili nos letadla a přidali plyn,“ píše na svých stránkách televizní kanál Cargrad, který celý manévr rozebíral se zkušeným pilotem. Letoun nevydržel, podvozek prorazil plné nádrže a v důsledku požáru zemřelo 41 ze 78 lidí na palubě.
Operátoři autopilota
V Rusku zažívá létání mimořádný rozvoj, letenky jsou dokonce levnější než jízdenky na vlak. Problémem však začíná být nedostatek leteckého personálu, umocněný odchody ruských pilotů za lepšími výdělky především do Číny.
VIDEO: V Moskvě zemřelo v hořícím letadle 41 lidí. Piloti se báli před přistáním vypouštět palivo |
Letecké školství tu má ze sovětských dob vynikající tradici, kterou ale ovlivňují dobové trendy. „Dnešní systém výcviku civilních letců nepřipravuje specialisty, ale operátory autopilota,“ míní Cargrad. „Naši letci nemají návyky ručního pilotování. Zakazují to vnitřní předpisy mnohých společností,“ řekl listu Novaja Gazeta pilot veterán Oleg Serov.
V letecké škole podle Serova absolvují adepti 150 letových hodin, to je však málo, a tak si piloty cvičí i samotné společnosti. Děje se tak formou intenzivních kurzů na trenažérech, které jsou v provozu čtyřiadvacet hodin denně. „Jenže je to stále simulátor a ten nedává praktické návyky pilotování. Lidé prostě nejsou připraveni na situace, které mohou vzniknout,“ říká Serov.
Havárie zasadila ránu i projektu letadla Superjet 100, který spolu se zahraničními partnery vyvinula konstrukční kancelář firmy Suchoj. Letoun měl být symbolem návratu ruského leteckého průmyslu k někdejší slávě, mělo být vyrobeno až 600 kusů a prodávat se měl i na Západ. Za dekádu komerčního provozu ale závod v Komsomolsku na Amuru vyrobil jen 182 letadel. Projektem už na jeho počátku otřásla nehoda během předváděcího letu v Indonésii, kdy superjet narazil do kopce a zahynulo všech 45 lidí na palubě, vyšetřování ukázalo na fatální chybu pilotů.
Zahraniční zákazníci superjety vrátili nebo tak chtějí učinit; například mexický Interjet požaduje od ruského výrobce kompenzace za to, že superjety nelétají kvůli čekání na výměny motorů. Letadlo tak provozují hlavně domácí aerolinky.
  |
Superjetem neletíme!
Po havárii se ale stále častěji objevují informace o technických problémech superjetů. Spoj Aeroflotu z Uljanovska do Moskvy dokonce přerušil vzlet kvůli potížím s hydraulikou. Cestující pak superjetem letět odmítli a společnost nakonec poslala Airbus A-320.
Po moskevské tragédii podepsalo na 150 tisíc lidí elektronickou petici za zákaz letů superjetů a list The Moscow Times nazvaly projekt socio-politickým problémem. „Ukončení výroby není variantou, protože projekt stál mnoho úsilí i peněz,“ píše deník s tím, že jako řešení se nabízí sloučení Superjetu 100 s vývojem jiného letadla.
„Kdo jiný by to měl zavádět do provozu, když ne my?“ říká pro The Moscow Times jeden z manažerů Aeroflotu Vitalij Saveljev. „Ano, dodatečné náklady nám působí bolení hlavy. Kdybychom byli běžná komerční firma, asi by to naši akcionáři nepřipustili. Ale takhle situaci chápeme a věříme, že superjet bude jednou létat.“
