Odboráři včera vytroubili zahájení mediální kampaně proti vládním reformám, s demonstracemi zatím nepočítají, čekají na jednání tripartity, které se má odehrát za měsíc. Zuřivě vyhrožuje zatím jen nepříliš významná Asociace samostatných odborů. Nejsilnější odborová centrála povede kampaň a bude zkoumat možnosti. Jasněji bychom o odborářských protestech měli mít na přelomu dubna a května. Tedy pokud někdo nepředpokládá, že se vláda s odbory na něčem shodnou.
Nedohoda je téměř jistá, a tak by vláda měla konečně začít své záměry lidem nějak vysvětlovat či ještě lépe „prodávat“. Protože tentokrát rozcupovat reformy v podobě, v jaké je vláda prezentuje, nebude až tak intelektuálně náročné a může být zle. Kromě těch, kteří by kverulovali asi za všech okolností, je docela pravděpodobné, že se k odborářům přidá i větší počet neorganizovaných pracujících, již takto budou mít možnost vyjevit koalici své city ohledně reforem. Fiasko jako v předchozím veřejném vystoupení odborů může čekat jen provládní chorobný optimista.
Vláda se ústy Petra Nečase vyjadřuje stoicky. Ano, vždy bude dost těch, kteří vystoupí proti jakékoli změně, a protestům se v zásadě nelze vyhnout. Nicméně přístupem, který vláda volí, jen nahání odborářům nové příznivce. Mantra „reformy jsou nutné“ zní neprůstřelně, ale jen uším, které jsou předem pozitivně naladěny. Koaliční šéfové tuší, že svou dosavadní práci prezentují mizerně, ale ani jeden z nich nenaznačuje, že by se něco měnilo k lepšímu. Ještě aby tak někoho napadlo najmout si za neřestné peníze nějakého Pana Reformu.
Odborářům se ten měsíc nečinnosti jistojistě vyplatí. Zatím nemusejí než čekat, vláda pracuje za ně.
