David Dvořák se před jednatřiceti lety narodil už do samostatné České republiky. Slovenštinu nezná ze školy ani z televize, přesto zejména v dospívání „žil“ prakticky denně v československém prostředí.
„I v mezinárodním prostředí internetu je spousta míst, kde spontánně vznikají národní skupiny. České a slovenské přitom často fungují zcela přirozeně jako jeden celek,“ říká mladý ajťák.
Je to paradoxní, protože lidí jako David je v populaci už skoro třetina – v Česku se od ledna 1993 narodilo tři a čtvrt milionu lidských bytostí, které neprožily ani den v žádné formě společného státu Čechů a Slováků.
Přesto si přirozeně našly v globální džungli své jazykové sestry a bratry. Mimořádná lingvistická a kulturní blízkost udržuje společný stát naživu i čtvrtou dekádu po jeho rozpadu.
Jenže tento pocit blízkosti zároveň skrývá velkou past.
