Zůstal bych v klidu. Takto básnil Václav Hanka blahé paměti: "Holoubek vrkaje sám, škádlí holubičku.
Chroust, co v máji létá k nám, číhá na samičku." Ale pravdou je, že snad nejstrašlivější zjev polistopadové doby je celebrita filosofující o životě.
Ať si každý píše jak (ne)umí. Mně vadí, že od bývalého komouše dostane státní vyznamenání kolotočářský popíkář, jehož kdysi stranou a vládou protežovaná tvorba mrzačila dětem vkus.
Ať si polobrita filosofuje o čem chce, pokud ji nebude státní aparát fedrovat mezi děti a mládež, když to bude dělat za své, ať si najde své publikum.
"Nonstop, já chci žít nonstop - a s tím, co přijde, mám chuť se rvát" - to už je dnes historie. Letos, po 30 letech, je (doslova "non-stop") vysíláno totéž: "
Když nemůžeš tak přidej víc
Zakřič prostě z plných plic
Že slovo nejde neexistuje
Slovo nejde neexistuje
Když nemůžeš tak přidej víc
Zakřič prostě z plných plic
Že to dáš, na to máš
Že to dáš
.
Co je na tom "slabomyslného"? Věk publika?
A co teprve takové hudební klišé jako :
Pec nám spadla, pec nám spadla
kdopak nám jí postaví
starý pecař není doma a mladý to neumí.
Prostě hrůza :-))))
Takových "promyšlených textů je...
"Letí vrána, letí vzduchem,nepospíchá šetří síly, jedním okem, jedním uchem sleduje, co ostatní vrány
Taky letí, taky letí, druhá vrána třetí vrána
nespěchají, šetří síly ještě dlouho poletí vzduchem
Letí vrány, letí, letí, nepotí se, vzduch je chladí
letí dlouho všechny spolu jedna vrána jako druhá
Na chvíli se vystřídají,
první vrána už se cítí
unavená, unavená
tak se schová na konec hejna
A za našich předků to bylo ještě horší...
"1. /: Na silnici do Prášil jeden mladý cestář žil.:/ /: A kamení a kamení a kamení
tam roztloukal, když silnici štěrkoval.:/
2. /: Paní v zlatém kočáře uviděla cestáře.:/
/: A povídá a povídá a povídá:
Cestáři náš, těžkou práci tady máš.:/
3. /: Cestář na to odpoví:
Vzácná paní, to se ví.:/
/: Kdybych já moh, tak jako pán,
jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře.:/