Film Bony a klid z roku 1987 byl pro tehdejší "perestrojkovou" společnost docela významný. Nepřekročil sice hranice šikovně odvedeného řemesla, ale dokázal odpovědět na poptávku po kritice poměrů a zároveň po populární zábavě západního střihu. Událostí bylo zakomponování hitu Relax od skupiny Frankie Goes To Hollywood, kterého si diváci při sledování "vekslácké balady" užili opravdu požehnaně, i okořenění trochou dekadentní erotiky.
Snímek, který natočil Vít Olmer podle scénáře Radka Johna, sugestivně vylíčil tehdejší Prahu jako město špíny a hříchu, prostoupené mafiánskými strukturami a korupcí zasahující do tehdejší policie i justice. V tom je tento film dodnes cenný, přinejmenším jako připomenutí toho, že mafiánskému kapitalismu 90. let předcházel i veřejně reflektovaný mafiánský socialismus let osmdesátých. Stejně tak toto dílo natrvalo zachovalo povědomí o skutečnosti, že jedním z nejúčinnějších nástrojů Západu k rozložení zdejšího socialistického zřízení byl Tuzex. Ve vylíčení frustrace z nedostatku západního spotřebního zboží (čímž pro mnohé odpor vůči režimu začínal a pro některé i končil) je film Bony a klid nepochybně pravdivý.
Na druhé straně nelze pominout, že se cosi z dobového šíbrovství, které tento snímek líčí, prolnulo i do jeho vlastního genetického kódu. V době předkomerční tu vznikla poměrně zdařilá a funkční imitace komerčního produktu – film Bony a klid dovedně vyšel vstříc masovému vkusu, kterému do jisté míry nabídl přesně to, co veksláci: "propašovaný" Západ a ne úplně zdravý pocit, že komunistický režim je tu víceméně pro legraci, když se to s ním umí. Provokativnost Johnova a Olmerova hitu byla někdy až křečovitě okázalá, přitom však stále (pochopitelně) udržovaná v mezích zákona, humorné vsuvky zůstávaly v zásadě neškodné, zato byly lidově přímočaré – a proto tolik úspěšné.
Přese všechny možné výtky se nicméně filmový příběh nijak zásadně neodklonil od reality, respektive od toho, jak ji tehdejší publikum vnímalo. Jeho vylíčení doby se kryje s většinovou kolektivní vzpomínkou – i proto se nedá říci, že by nápad natočit po čtvrtstoletí pokračování byl úplně fantasmagorický. Bývalí veksláci dodnes figurují ve sledovaných kriminálních či ekonomických kauzách, jejich vliv na kulturu českého podnikání je stále znát. Na druhé straně si čeští filmaři na pokusech uchopit fungování polistopadového podsvětí opakovaně lámou zuby, ať už se při tom pokoušejí o thriller, či komedii.
Rozvíjet úvahy o tom, jak by se snad mohly nové Bony a klid provokativně, relativně pravdivě a zároveň divácky vděčně zakousnout do současnosti, lze v každém případě jen do zhasnutí světel v sále. Potvrzení, ba dalekosáhlé překonání všech obav přijde záhy a nemilosrdně. Snímek Bony a klid 2 s nevkusně zvoleným podtitulem Všichni dobří veksláci nemá žádný příběh, který by stál za převyprávění: je to ryzí halucinace, v níž probleskují útržky z prvního filmu (divákům je třeba připomenout třeba populární "magické oko"), a základní hybnou silou je prezentace toho, jak jednotlivé postavy, respektive jejich představitelé zestárli.
Zlý sen plný křečovitých katikatur
Do toho je přimíchána postava nového mladíka z Boleslavi (Jakub Prachař), tentokrát naivního knihovníka, který přišel o práci a v dnešní drsné době ji marně hledá. Proto se v Praze spřáhne s vykutáleným Bínym (Roman Skamene), jenž zůstal pořád tou stejnou malou rybou. Mimo jiné si spolu pronajmou veřejné záchodky, čímž je zdroj humoru na mnoho minut zaručen. Také se v tomto zlém snu plném křečovitých karikatur a zoufalých dialogů zjeví mladí radikálové ve stylu Anonymous, úderná kritika úrovně českého pohostinství nebo obsedantně rozvíjený žertovný nápad s dobročinným ústavem pro rekvalifikaci prostitutek.
Bony a klid 2ČR 2014 |
Pokud jde o ty bývalé veksláky, objeví se prakticky všichni a jejich představitelé si do dna vypijí svůj kalíšek hořkosti (Tomáš Hanák může děkovat nebesům, že jeho postava na konci prvního filmu zahynula). Původní hlavní hrdina Martin Holec v podání Jana Potměšila se z vyučeného autoklempíře stal doktorem práv; nějak nevíme, jestli je to dobře, nebo špatně, ani o čem to má svědčit. A vlastně to nejspíš není moc důležité, jako nakonec nic v tomhle roztodivném díle, které snad ani není filmem v pravém slova smyslu. V tomto ohledu bylo správné rozhodnutí pojmout úterní předpremiéru nikoliv jako projekci v kině, ale jako exhibici ve sportovní hale v pražských Holešovicích. Ani ta už ale dlouho takovouhle prohru na celé čáře neviděla.