130 let

Knihu otevřeme „na ďáblovi“. Kamil Boldan se podílel na přípravě výstavy věnované největšímu rukopisu na světě nazývanému též Liber pergrandis nebo Gigas librorum. | foto: Viktor Chlad, Lidové noviny

Ďábel láká turisty už 500 let

Kultura
  •   10:27
PRAHA - Kamil Boldan z Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny je jedním z autorů očekávané výstavy Ďáblova bible - Codex gigas, jež bude zahájena příští čtvrtek, 20. září.

LN Začněme kardinální otázkou. Neměli by nám Švédové Codex gigas vrátit?

Neměli, už je to přece jen velmi dlouho. Teď se bude chystat třeba výstava o Valdštejnovi, jenž zase ukořistěné knihy přivážel sem... I když je pravda, že celkově toho bylo odsud víc odvezeno než přivezeno... Nicméně nyní je již možno na internetových stránkách Švédské královské knihovny Codexem gigas libovolně listovat, jelikož byla provedena digitalizace, takže otázka ztrácí na naléhavosti. Lze tedy sledovat i detaily, což je důležité pro badatele, neboť vzhledem k rozměrům to byl problém. Kniha má totiž dvaadevadesát centimetrů na výšku a každá strana sto řádek textu. Písmo je poměrně malé, necelé čtyři milimetry, a když si knihu dáte na stůl, tak na první řádky těžko dohlédnete. Je znám případ, že jeden z badatelů menšího vzrůstu na knize musel ležet. V tomto směru je tedy kniha mírně nedomyšlená.

LN Podle čeho byl určen za místo jejího vzniku podlažický klášter?

Říká se, že tam asi vznikl, teoreticky totiž mohl vzniknout i v jiném benediktinském klášteře v Čechách a do Podlažic poté být převezen. To, že byl Codex gigas původně uložen v Podlažicích, víme podle toho, že jedním z jeho textů je podlažické nekrologium, kde jsou jména zemřelých příznivců kláštera a tamních mnichů. Druhým pramenem vedoucím do Podlažic na Chrudimsku je dlouhý zápis, jenž je rovněž součástí Codexu, kde se praví, že opat břevnovského kláštera Bavor z Nečtin v roce 1295 vykoupil tuto „převelikou knihu“, patřící kdysi podlažickým benediktinům, která ale byla z důvodů finanční nedostatečnosti zastavena bohatšímu klášteru cisterciáků v Sedlci. Kromě Codexu gigas je ještě na jedné listině záznam o svědectví podlažického opata a pak vykopávky. To jsou z přemyslovské doby veškeré doklady o podlažickém klášteře, který byl později husity vypálen a již nebyl obnoven.

Ďáblova bible 

Ďáblova bible


LN Jak vznikl netradiční formát knihy?

Vzhledem k době vzniku není zas tak výjimečný, protože druhá polovina 11. a celé 12. století je obdobím, kdy zejména ve střední a severní Itálii, později také v jihoněmecké oblasti, vznikají takzvané obří bible. Ty měří až sedmdesát centimetrů. Tedy mnich, který opsal Codex gigas, měl předobraz a jednalo se o jakýsi pozdní dozvuk. Výjimečný ale je proto, že je jednak ještě o dvacet centimetrů větší než obří bible, a jednak proto, že se jedná o sborník řady textů, který obsahuje jakýsi základ klášterních vědomostí, je tam mj. Starý a Nový zákon, Kosmova kronika, nekrologium, benediktinská řehole, pomůcku k určování dat Velikonoc v jednotlivých letech či Penitenciál...

LN Dává to dohromady logický celek?

Jde o jakési klášterní minimum, které je navíc logicky řazeno. Kdybychom to přepočítali na obvyklou délku tehdejších rukopisů, tak Codex gigas obsahuje zhruba pětadvacet knih... Jsou domněnky, že pergamen, na nějž mnich psal, mohl vzniknout i v samotném podlažickém klášteře, což tehdy bylo běžné. Rozsah těchto pergamenů je ale takový, že na ně nemohla být použita kůže z ovce, ale muselo jít o nějaké větší zvíře - teletina to prý není, takže přichází v úvahu osel.

LN Proč má kniha tolik různých názvů?

Buďto vycházejí z jejího rozměru, proto Codex gigas, nebo z pověsti o mnichovi, který ji údajně psal, pak se nazývá Ďáblova bible, což se ujalo až ve Švédsku.

LN V čem zejména spočívá hodnota Codexu gigas - v literární, či výtvarné části knihy?

Nerad bych to od sebe odděloval. Ohledně výtvarné oblasti se jedná nejen o největší rukopis na světě, ale i o největší iluminovaný rukopis na světě, obsahující šedesát velkých ornamentálních iniciál. Co se týče nejznámějšího vyobrazení ďábla, tak je důležité dodat, kdy se v knize objevuje. Totiž na konci Penitenciálu, což je starobylá příručka, která sloužila k vyznání hříchů a různým hříchům přiděluje patřičné pokání. Málokdy se ovšem říká, že na dvoustraně s ďáblem je ještě další iluminace Města Božího. Je to jakési memento pro zpovídajícího - že se buď může vydat tou, či onou cestou. Na této dvojstraně bude ostatně kniha otevřena i na pražské výstavě. „Na ďáblovi“ býval Codex gigas otevřen již v broumovském klášteře, odkud jej nechal Rudolf II. převézt do Prahy, do své kunstkomory, kde ji na konci třicetileté války našli Švédové. Již v 16. století totiž knihu v Broumově vyhledávali lidé, kteří by se dali přirovnat k dnešním turistům... Vedle toho ale nyní výstava předloží rovněž velkoformátové reprodukce dalších stran, také celou digitální podobu Codexu gigas a zmapování jeho putování. Nebudou chybět ani cesty českých badatelů do Stockholmu, počínaje Dobrovským.

LN Kde se vůbec objevila ona pověst o mnichovi, který knihu napsal a byl přitom spřažen s ďáblem?

První podchycená verze se našla v soupisu inventáře kunstkomory Rudolfa II. Podle jedné varianty měl být písař odsouzen k smrti, slíbil ale, že během jediné noci napíše největší knihu na světě, a když o půlnoci viděl, že to nestihne, tak mu ďábel přinesl knihu hotovou. Podle druhé varianty mu přinesl jen pergamen a psací potřeby a pomáhal mu.

LN A jak tato pověst vznikla?

Patrně v Broumově. Jak se na Codex gigas tehdy jezdili lidé dívat, tak je zajímavé, že se stal sám sobě jakousi návštěvní knihou. Ono nekrologium je zapsáno do dvanácti stránek s kalendářem a tam zůstalo volné místo, kam se návštěvníci zapisovali. Přitom si povšimli zápisu „Hermannus, monachus inclusus“, který doslova přeložen znamená „zavřený“ či „zazděný mnich“. Odtud asi vznikla ona legenda, přitom šlo o to, že někteří z mnichů se nechávali zamknout či zazdít do místnosti, aby se touto vrcholnou askezí ještě více přiblížili Bohu. O této starší praxi a inkluzech už ale lidé v 16. století nic netušili. A tak si mysleli, že tam byl mnich zazděn za trest. V této tradici zapisovat se přímo do Codexu se pokračovalo ve Stockholmu až do poloviny 19. století. V roce 1850 se tam ještě podepsal literární publicista Josef Pečírka a o rok později Švédsko navštívil rovněž moravský historiograf Beda Dudík. Podpisy obou badatelů, kteří ve Stockholmu sepisovali bohemika, lze tak spatřit v digitalizované podobě Codexu.

LN Z Břevnova se tedy Codex gigas dostal do Broumova a potom se vrátil zpět do Prahy, na dvůr Rudolfa II. Jsou to jen spekulace, ale zůstala by tato kniha v Čechách, kdyby nebyla v době nájezdu Švédů na Hradě?

Spekulace jsou zajímavé, ale lze je nadhodit na každé zastávce Codexu. Co by se stalo, kdyby zůstal v Sedlci? Tento klášter byl rovněž husity vypálen, ale část knih se tamním mnichům podařilo zachránit... Codex byl zachráněn i díky tomu, že nezůstal v Břevnově, ale byl evakuován do pohraničí, do broumovského kláštera, kde se husitům ubránili... Kdyby jej broumovský opat Martin z Pravdovic, zvaný pro svou finanční zištnost příznačně Korýtko, nedaroval Rudolfu II., tak by mohl Codex gigas padnout za oběť stavovskému povstání, kdy byl klášter nakrátko zrušen a obyvateli vyrabován. Ostatně Broumov byl několikrát vyrabován i Švédy a později tam vypuklo několik požárů... A i ve Švédsku byl při požáru roku 1697 Codex gigas zachráněn na poslední chvíli vyhozením z okna.

Autor: Ondřej Horák
  • Mohlo by vás zajímat