Florence jako jednu z inspirací písňového cyklu a názvu desky uvádí fascinaci choreománií. Tedy ze 14. až 17. století zdokumentovanou, tehdy relativně častou, a až „epidemicky“ se šířící davovou psychózou, tzv. tanečním morem, tancem sv. Víta. Trefné podobenství. Pokud nás napadne, odkud se vzal písničkářčin zájem o dějiny, stačí připomenout, že její matka Evelyn Welchová je profesorkou renesančních studií na londýnské King’s College.
FLORENCE AND THE MACHINE – DANCE FEVER Polydor, 2022 |
Florence v rozhovoru pro New Musical Express téma choreománie trochu zlehčila zmínkou o „návratu do klubů, k živé hudbě a tanci na festivalech po skončení pandemie“, byť v písni Choreomania zpívá o „utancování se k smrti“. V hudbě občas používá přímočaře taneční prvky a rozhodně nejde pouze o „depresivní“ poslech. Jenže zároveň přihodila k inspiračním zdrojům svá studia taktéž od středověku popisovaného jevu morální paniky. Tento termín označuje reakce jedné sociální skupiny na jinou, obvykle minoritní, která je falešně označena za hrozbu pro společnost a „původce všeho zla“. Zmanipulovaní sociální panikáři pochopitelně stáli nejen za středověkými pogromy.
Ačkoliv se Florence na půdorysu moderní hudby nechala ovlivnit i dalšími historickými motivy, třeba stylem zobrazování tragických osudů ženských hrdinek v dílech anglických Prerafaelitů (malířů a básníků 2. poloviny 19. století, inspirovaných idealizovanou podobou rané renesance a středověku), je zkrátka až „nepříjemně“ aktuální. Stejně jako zůstává aktuální xenofobie, chorobná touha po moci, iracionální strach vedoucí k fanatismu nejen náboženskému.
Zároveň je Florence ve výpovědích často velmi osobní. V rozhovoru pro Vogue vysvětlila, že do textu písně King vložila vnitřní konflikt mezi náročnou muzikantskou drahou a zakládáním rodiny: „Vždy jsem si byla jistá, co je moje práce, ale najednou mě posun priorit zevnitř trhá na kusy.“ Dodala ovšem, že píseň nemínila sebestředně: „Jde mi o obecnější téma. O to, co společnost od žen očekává, o oběť, kdy si ženy musí vybrat mezi kariérou a rodinou.“
„Potřebuji svoji zlatou korunu zármutku / pohyb zakrváceného meče / svoje prázdné sály s ozvěnou vlastní mytologie / nejsem matka, nejsem nevěsta, jsem král (…) A nikdy jsem nebyla spokojená,“ zpívá Florence sugestivně. Je nejen kritická ke společenské nespravedlnosti, ale také (sebe)kritická k touze po sebeprosazení za každou cenu.
Video pro Ukrajinu
Velmi silný kontext získal druhý z pilotních singlů Heaven Is Here, se závěrečnými verši „každá píseň, kterou jsem napsala / se stala záchranným lanem / uvázaným kolem krku / aby mě vytáhlo do nebe“. Díky interiérovému, dramatickému tanečnímu videoklipu, ve kterém jsou osudovost, tragičnost a strach vyjádřeny čistě choreografií. Video se totiž točilo shodou okolností v Kyjevě letos v únoru, těsně před ruskou invazí. „Dvě z tanečnic, které se podílely na natáčení, se momentálně skrývají v krytu. Věnuji video svým nádherným sestrám Maryně a Anastázii. Mějte sílu,“ uvedla Florence emotivně k březnové premiéře klipu.
Po hudební stránce nabízí Florence svůj osobitý koktejl indie rocku, popu, folku, taneční hudby i klasicizujících smyčců. Rytmicky přímočaré kusy se střídají se členitými, hlučné s málem akustickými. Jako jeden z vlivů označila zpěvačka také hudbu Iggyho Popa. Možná překvapivě, nicméně i on proslul po proto-punkových začátcích žánrovým chameleonstvím a radikálními texty. Nečekejme však Popovu syrovost, Florence přidala svérázné upřesnění: „Jako kdyby šlo o Iggyho sound ve stylu (amerických písničkářek) Lucindy Williamsové a Emmylou Harrisové.“
Search And Destroy, jednu z klasických Iggyho písní z dob kapely The Stooges, Florence natočila a vydala jako jeden z bonusů rozšířené verze alba. Iggy Pop tuhle skladbu napsal počátkem 70. let pod dojmem zpráv z války ve Vietnamu.
Myšlenkově hluboké a posluchačsky nepodbízivé album debutovalo rovnou na 1. místě hitparády Spojeného království a také napříč planetou se pohybuje na horních příčkách žebříčků. Silné umělecké vyjádření se zase projednou spojilo s popularitou, což není jev zrovna běžný.
