"Made in Russia", mohlo by na oplátku být vyraženo na samopalech a raketometech, které vozí stejná letadla opačným směrem. Dodávky těchto zbraní živí mnohé nekonečné a krvavé konflikty na černém kontinentu.
Nejen o podivném "směnném obchodu" mezi takzvanými vyspělými a takzvanými rozvojovými zeměmi vypovídá dokumentární snímek Darwinova noční můra režiséra Huberta Saupera, který bude letos uveden na filmovém festivalu Jeden svět.
Viktoriino jezero v Tanzanii - největší tropické jezero světa - se stalo předmětem podivného přírodovědeckého experimentu. Zřejmě v šedesátých letech sem byl vysazen živočišný druh, který nebyl součástí původního biotopu - okoun nilský.
Během několika desítek let tato dravá ryba vyžrala v jezeře všechny ostatní živočichy a dramaticky snížila možnost přirozené reprodukce ostatních živočišných druhů. Okoun nilský je ovšem na světových trzích ryba velice žádaná a její zpracované maso je velmi dobrým vývozním artiklem.
Mohlo by se zdát, že pro Tanzanii, jednu z chudých zemí rovníkové Afriky, bude rybářský a následně zpracovatelský průmysl rybího masa spásou a pomůže pozvednout životní úroveň tamních obyvatel. Ve skutečnosti však tomu tak úplně není.
Většině místních obyvatel zintenzivnění rybolovu, založené na chytání žádané ryby a zpracování jejího masa, žádnou kvalitativní změnu životní úrovně nepřineslo.
Požehnané ryby
Sauperův film ukazuje každodenní realitu života okolo jezera zhruba následovně: Rybáři, z nichž někteří žijí na ostrovech ve specifických pracovních koloniích, vyrážejí každý den brzy ráno na jezero, aby nachytali co nejvíce ryb.
Své úlovky potom za nízké výkupní ceny prodávají továrnám, ve kterých se ryby zpracovávají na filety, balí se a exportují se odtud letecky na evropské trhy. Stovky tun rybího masa každý den. Místním obyvatelům zůstanou z ryb zbytky - ořezaná kostra a hlava.
To vše se přitom odehrává v okamžiku, kdy centrální Tanzanii sužuje hladomor a vláda země žádá světové společenství o pomoc a dodávky humanitární pomoci ve formě potravin.
"Vláda vzkázala obyvatelům Tanzanie poselství: okoun nilský je požehnaná ryba, neboť dává lidem práci, peníze a obživu," říká ve filmu Maiseli, který pracuje v jedné z továren jako kontrolor kvality.
Požehnaná je však pouze pro některé z obyvatel oblastí u Viktoriina jezera. Alespoň částečně na něm profitují ti, kdo jsou nějakým způsobem zapojeni do procesu - buď jako rybáři, nebo jako dělníci v továrnách.
V celkovém kontextu je však zřejmé, že tím, kdo na celé situaci vydělává, jsou majitelé závodů na zpracování rybího masa, reprezentovaní mezinárodními a nadnárodními společnostmi, popřípadě podporovaní mezinárodními finančními institucemi.
Je otázkou, nakolik rybářský průmysl postavený na zpracování a exportu okouna nilského podporuje a rozvíjí komunity žijící okolo Viktoriina jezera. Jisté však je, že je výrazně zatěžuje.
Za vidinou lepší práce přišly k jezeru tisíce lidí, kteří se dříve živili jako rolníci. Na něco takového ovšem nebyly města a vesnice připraveny, neboť zde ze strany majitelů profitujících továren chybí jakákoliv investice do sociálních systémů, školství nebo zdravotnictví.
Průmysl s sebou přitom přináší také různé negativní jevy, jako je například prostituce a s ní související nárůst nakažených HIV/AIDS, o které se však nikdo nestará.
Své o tom vědí sirotci, kteří se dnem i nocí potulují po ulicích. Mnoho z nich ztratilo rodiče právě v důsledku nákazy onemocněním AIDS, o jiné se prostě přestali starat, protože se dnem i nocí věnují rybolovu. Rybářský byznys má i pro děti ulice ovšem jisté "výhody". Mohou si z plastových krabic, ve kterých jsou ryby uchovávány, uvařit lepidlo, které čichají.
Film Darwinova noční můra vystihuje většinu největších bolestí dnešní Afriky: obrovskou míru chudoby, HIV/AIDS, na mnoha místech neutichající občanské války, špatné nebo neexistující systémy školství nebo zdravotnictví a také beznaděj.
Současně je dokument smutným svědectvím toho, jak funguje svět v éře globální ekonomiky, která nezná hranic, a kdy je jediným imperativem vidina zvyšování profitu.
Kromě roviny, ve které Sauper popisuje život komunit v blízkosti Viktoriina jezera a hledá odpověď na otázku, zda je pro tyto oblasti okoun nilský a s ním spojený průmysl skutečně požehnáním, sleduje ve filmu ještě jednu podstatnou linii. Nejde mu jen o to, co si obchodníci z vyspělého světa z Afriky berou, ale také co jí na oplátku vrací.
Extra profit
V rozhovorech s prostitutkami, které rozptylují piloty během jejich čekání na naložení letadel, s majiteli továren na zpracování ryb i s ruskými piloty se opakuje stále stejný dotaz: Co letadla, která přilétají pro náklad ryb, do Afriky přivážejí?
V závěru filmu dostane z několika různých zdrojů odpověď. "Přilétají sem s nákladem naloženým na Západě a v Evropě. Většina tohoto nákladu jsou zbraně, které jsou po přistání v Tanzanii importovány do válečných oblastí, jako jsou Kongo, Libérie, Súdán a další. Poté co přivezou zbraně do Afriky, vrací se zpět s nákladem rybího masa," říká Richard Gamba, investigativní novinář. "Pro majitele letadel je transport ryb jen extra profit."
