Jeden pádný důvod jistě je, že se jedná o quebecký film a mluví se v něm francouzsky. Ale zároveň má snímek režisérky Monie Chokriové kvality, které může ocenit publikum kdekoliv na světě: vtip, postřeh a empatii vůči lidským touhám, slabostem a turbulentním představám o tom, co vlastně v životě chceme a potřebujeme.
Hlavní hrdinkou je čtyřicátnice Sophie, jejíž jméno ji zjevně předurčuje k moudrosti, a jejím oborem skutečně je filozofie, byť ji přednáší zejména frekventantům univerzity třetího věku.
Zdá se, že i život si Sophie srovnala moudře. Má partnera, s nímž si intelektuálně rozumí a mohou spolu vést jiskrné debaty, než jdou večer spát – ovšem každý do jiné postele.
Součástí plánované společné budoucnosti spokojeného páru je i pořízení venkovského domu. Stane se, že Sophie musí sama absolvovat prohlídku zakoupené nemovitosti s místním řemeslníkem, který jí samozřejmě okamžitě sdělí, v jak příšerném stavu dům je a co vše se bude muset opravit.
Zničená Sophie je z toho právě tolik na dně, aby dokázala zaregistrovat, že všeuměl jménem Sylvain je vlastně sympatický chlapík s nečekaně chytrými postřehy a značným sex appealem. Chatterleyovské pokračování je nasnadě.
Není to tak jednoduché
Režisérka Monia Chokriová (která je také herečka a ve filmu ztvárnila jednu z vedlejších rolí) si zvolila ukázkově modelovou situaci, jejíž nuance nicméně rozehrává do plastických a životem poučených podob.
Další Planeta opic: šimpanzi a spol. jsou zase na koni a testují, jestli se tentokrát obejdou (skoro) bez lidí |
Originální název filmu zní Simple comme Sylvain – a celý Sophiin problém spočívá v tom, že tohle vyjádření zároveň platí i neplatí. Sylvain je prostý – ale zároveň má hloubku řekněme lidové moudrosti, která intelektuálku fascinuje svou přirozeností.
Jenomže právě když Sylvie sama sebe přesvědčí, že tohle ke spokojenému soužití úplně stačí, ukáže se, že Sylvainova moudrost má své zřetelné limity. A co teprv když dojde na jeho rodinu.
Povaha láskyKanada, Francie 2023
Premiéra 9. května 2024 |
A také celá nastalá situace, byť by se mohla zdát prostá (jako Sylvain...), je ve svých dopadech a souvislostech složitější. Kdy a jak o novém vztahu říct stávajícímu partnerovi? A jak se přitom vyrovnat s faktem, že jeho rodiče už Sophii berou jako svou dceru a jeden z nich zároveň začíná zřetelně trpět demencí?
Sophie se může opírat o myšlenky filozofů, kteří se po svém vyjadřovali o lásce (a Sophie to sděluje seniorům, jimž přednáší), nakonec se ale musí sama rozhodnout, jak nahlédne sebe, své partnery, své priority a svou budoucnost.
Je možné, že na vášeň k někomu jako Sylvain ztratila nárok, když se stala vzdělanou ženou? Nebo je to předsudek, který je možné, ba potřebné překonat?
Běžná romantická komedie takové otázky neklade, případně když se to snaží předstírat, dopadá to neslavně. Povaze lásky lze naproti tomu věřit, že své hrdiny a jejich trampoty bere vážně, byť zároveň vidí jejich směšnost. A snad z ní lze načerpat i nějaké poučení (i když mluví o záležitostech, v nichž se ještě nikdy nikdo od jiných nepoučil).
