Jak to celé skončí, ví lidstvo nejpozději od roku 1968, kdy měl premiéru slavný původní film Planeta opic. (Ten vznikl na motivy o pět let staršího románu francouzského autora Pierra Boullea, jehož už předtím proslavila předloha k filmu Most přes řeku Kwai.)
Planetu Zemi ovládnou inteligentní velké opice, které budou žít stylem lidí z 20. století. A až na Zemi dosednou astronauti vystřelení z ní ještě v době, kdy jí vládli lidé, dlouho svůj domov ani nepoznají (o to větší překvapení to pak bude).
Postupně jsme se pak dozvídali podrobnosti o tom, jak přesně k výměně rolí lidí a opic dojde. Nejprve poněkud klopotně v pokračováních originálního filmu, později s mnohem větší precizností v nově nastartované filmové sérii, která započala roku 2011 snímkem Zrození planety opic režiséra Ruperta Wyatta.
(Že mají lidé o vědecké poznatky z budoucnosti zájem, ukázaly tržby filmu, které přesáhly 480 milionů dolarů a víc než pětkrát překonaly rozpočet snímku.)
Scenáristický pár Rick Jaffa a Amanda Silver, zodpovědný později mj. také za filmy Jurský svět nebo Avatar: The Way of Water, odhalil detaily o zakladatelské osobnosti opičího uvědomění jménem Caesar a také o tom, co stojí za jeho prudce zvýšenou inteligencí: virus, který vyvinou lidé a budou toho hodně litovat.
Nejenže totiž tento objev pochytří opice, jež začnou hovořit plynně anglicky (nebo česky, dáváme-li přednost dabingu) a jezdit na koních, ale zmutovaný virus záhy vyhubí většinu lidí (jak odhalil Úsvit planety opic režiséra Matta Reevese v roce 2014 ).
A to není vše, neboť díky Válce o planetu opic z roku 2017 (opět v režii Matta Reevese) víme, že zlomyslný virus zbylým lidem způsobí ztrátu mentálních schopností a připraví je o řeč.
Reevesovy filmy dovedly hrdinskou ságu moudrého a obětavého šimpanze Caesara až k epické apokalypse, v níž se střetávají nejen lidé s opicemi, ale i frakce lidské civilizace s různými náhledy na řešení prekérní situace.
Zabijte bobra dřív, než bobr zabije vás. Ujetý plyšový bizár umně oživuje tradici němé grotesky |
Woody Harrelson ztvárnil ve Válce fašistického velitele zaštiťujícího se americkými a křesťanskými symboly, který se marně snaží zabránit dějinnému vývoji – paralela budoucího osudu Země s tím nedávným a současným byla tedy předestřena více než zjevně.
(Ostatně už scenárista filmu Dobytí planety opic z roku 1972 Paul Dehn výslovně odkazoval k emancipačnímu hnutí Afroameričanů. Jakkoli se to nemusí zdát ve všech souvislostech úplně šťastné, i nové filmy zřetelně pracují s lidoopy coby utlačovaným a podceňovaným etnikem, jež se hlásí o svá práva.)
Mír v nedohlednu
Oblíbená vize arogantního (západního a bílého) lidstva, které osudově pyká za svou pýchu, se Válkou v podstatě završila. Nikoli ale chuť pokračovat v úspěšné filmové sérii.
Díky tomu je zde nový snímek s lehce krkolomným názvem Království Planeta opic. Scénář tentokrát napsal Josh Friedman (i ten se podílel na velkofilmu Avatar: The Way of Water) a režisérem je Wes Ball podepsaný mj. pod filmovou sérií Labyrint.
Kevin Durand jako Proximus ve filmu Království Planeta opic
Obzory, které nový snímek divákům otevírá, leží tři sta let v budoucnosti po Caesarově misi. Opičí společnost má ovšem ještě daleko do toho, aby v ní operovali vědci jako Dr. Zaius. Hlavní hrdina jménem Noa žije se svým šimpanzím kmenem život ušlechtilého divocha, chce být cvičitelem orlů jako jeho otec a těší se na rituál dospělosti.
Bohužel se ukáže, že Caesarův odkaz si přivlastnil gorilí samec Proximus, který se zhlédl ve starověkých dějinách lidstva (zároveň však používá elektřinu a brousí si zuby na ukryté zásoby moderních lidských zbraní), děsivě zotročuje okolní kmeny a vládne tvrdou rukou.
Noa je donucen vydat se na cestu do srdce Proximovy říše, aby osvobodil své blízké. Cestou spojí síly mj. s Mae, příslušnicí lidského rodu, o němž jsou opice touto dobou už přesvědčeny, že je bez výjimky primitivní a němý. (Ovšem ukáže se, že tomu tak docela není a vybrané ostrůvky lidstva si zachovaly nejen jazyk, ale i elektroniku a kalhoty.)
Království Planeta opicUSA 2024
Premiéra 8. května 2024 |
Navzdory postavě Mae Království Planeta opic zatím v největší míře testuje, nakolik se série může obejít bez lidských figur – a ukazuje se, že docela dobře, pomineme-li samozřejmě některé zásadní logické výhrady k fungování opičího světa, na které jsme však museli v principu rezignovat už na samém počátku celého dobrodružství.
Vnímat emocionální a osobní rovinu chlupatých protagonistů naučil publikum už Caesar Andyho Serkise a Noa, v němž je digitálně skryt herec Owen Teague, v jeho stopách spolehlivě pokračuje. Schematičnosti tu není víc ani míň než v předchozích filmech, výraznou ideou je především chvála jednoty, „přirozeného“ života a dovedností, jež jsou opicím vlastní.
Je pravda, že bez aktivního konfliktu s lidstvem se tentokrát poněkud vytratil zdroj původní atraktivity úspěšné značky. Nic ale není ztraceno: mír na planetě opic je totiž evidentně v nedohlednu a hlavně společnost Disney už ohlásila další dvě pokračování.
