Bráno čistě statisticky, mohla se v průběhu loňského roku každý všední den konat premiéra nového francouzského filmu. Sami Francouzi jsou stále velkými patrioty, loni jich 43 procent přišlo do kina právě na francouzský film.
Z domácí produkce je i snímek, který loni zaznamenal ve Francii vůbec nejvyšší návštěvnost, třetí pokračování komedie Opálení Patrice Leconta vidělo 10,3 milionu diváků. Odpovídá to způsobu života Francouzů, pro něž není návštěva kina něčím výjimečným, ale naopak patří ke každodenní součásti jejich života.
V uplynulém roce se zvýšil i počet filmů, které Francouzi vyvezli do zahraničí. Nicméně v českých kinech můžeme dnes na francouzský film narazit spíše výjimečně. I proto pořádala v polovině ledna v Paříži společnost Unifrance, která se stará o propagaci francouzské kinematografie, setkání filmových novinářů a distributorů z celé Evropy.
Především tu nabídli možnost vidět tituly nejen z loňské produkce, ale i ty čerstvé, které se do kin dostávají v prvních měsících roku 2007. Většinu filmů tu osobně představili jejich tvůrci a herci.
Výjimkou potvrzující pravidlo byl Luc Besson, kterému už je Francie malá a svůj divácký hit Artur a Minimojové nedoprovodil. Nicméně pro nás je dobrá zpráva, že rodinný snímek, který kombinuje živé herce a počítačovou animaci, v Česku uvidíme už 8. března.
Týden nato vstoupí do českých kin thriller Nikomu to neříkej, pod nímž je podepsaný mladý populární herec a talentovaný režisér Guillaume Canet (můžeme si ho pamatovat například z filmu Šťastné a veselé).
Ten v rozhovoru pro LN přiznal, že herectví pro něj bylo jen přípravou na režisérskou kariéru a že dosavadní herecké zkušenosti mu například otevírají dveře ve chvíli, kdy hledá herce pro svůj film. Nápaditě natočený psychologický thriller ze současné Paříže byl jen jedním reprezentantem z bohatě zastoupeného žánru.
Monica Belluci v thrilleru i v historickém snímku
Pro francouzskou kinematografii je sice typická pestrost, která se nevyhýbá žádnému žánru, přesto se dalo v programu akce Unifrance velmi často narazit na thrillery.
Například na Le Concile de pierre (Kamenný koncil), který natočil Guillaume Nicloux podle předlohy Jeana-Christopha Grangého (je autorem předlohy i k Purpurovým řekám).
Tajemný snímek s přízračnou atmosférou přestavuje v docela netypické roli atraktivní Moniku Bellucci, menší, nicméně důležitý výstup tu má i Catherine Deneuve. I tento film už má českého distributora a v kinech ho uvidíme ještě letos. Podobně jako čtvrté pokračování akční komedie Taxi, které opět natočil Gérard Krawczyk.
Velmi často se dalo na akci Unifrance narazit také na historický snímek. Typickým příkladem byla třeba kostýmní komedie Moliere, která připomínala Zamilovaného Shakespeara: mladý dramatik nejprve svou hru prožil, pak ji napsal a v zápětí se proslavil. Titulní roli svěřil režisér Laurent Tirard temperamentnímu Romainu Durisovi.
Větší ambice měl další historický projekt, který zpracovává napoleonské téma. Ve snímku Napoleon a já, který vznikl ve francouzskoitalské produkci a zaměřuje se na méně slavné období kontroverzního vojevůdce, se opět objevila Monica Bellucci, Napoleona si vystřihl Daniel Auteuil.
Do minulosti, byť nedávné, se vrátila i dcera slavného otce Julia Gavrasová ve snímku La faute a Fidel (Fidelova chyba). Film situovaný do Paříže sedmdesátých let sleduje život devítileté Anny, kterou velmi poznamenávají politické aktivity jejích rodičů. Snímek natočený s nadhledem, humorem, ale i s politickým přesahem reprezentoval ambice mladých filmařů.
Vedle dynamických mladých tvůrců se tu představili i francouzští klasikové. Stále točí například pětaosmdesátiletý Alain Resnais, autor slavných filmů jako Loni v Marienbadu nebo Hirošima, má láska, loni dokončil psychologický snímek o míjení lidí v současném velkoměstě Coeurs (Srdce).
Nabídka aktuálních francouzských snímků je takřka bezbřehá, stačí si správně vybrat, což není vždycky tak snadné.
