LN Proč jste se po muzikálu Chicago rozhodl natočit právě příběh gejši?
Jednak už je to takřka klasická literatura. A hlavně... V poslední době vzniká tolik filmů, které si jsou podobné jako vejce vejci. Tohle byla šance natočit film, který bude úplně jiný, který bude svůj. Byla tam spousta okolností, které mě lákaly. Třeba to, že je to první americký film kompletně obsazený Asijci.
LN Vůči takovému projektu museli být asi producenti nedůvěřiví, nebo ne?Upřímně řečeno, kdybych za sebou neměl úspěch Chicaga, nikdy bych si nemohl dovolit Gejšu natočit. Ale vycítil jsem, že jsem v pozici, kdy si můžu vybírat a diktovat podmínky. A když už jsem měl tu možnost, chtěl jsem udělat něco úplně jiného, originálního, ale i riskantního. A ne se vrhnout do prvního projektu, který se mi naskytne.
LN Je pravda, že chtěl původně natočit Gejšu Steven Spielberg, ale vzdal to?
Chtěl ji dělat už v devadesátých letech, ale tahle látka si žádá dlouhé přípravy, což byl také jeden z důvodů, proč ji odkládal, až ji nakonec odložil docela. Díky Spielbergovým producentům jsem ale nakonec Gejšu natočil, protože oni na ni měli práva. Poslali mi láhev saké a ohmataný výtisk knihy. Obojí jsem zhltl velmi rychle a dlouho jsem neváhal, věděl jsem, že je to ono. Se Spielbergem jsem se pak setkal a ukázal jsem mu pár záběrů z předtáček, byl nesmírně vstřícný a říkal, že to jistě natočím líp než on.
LN Dlouho předtím, než byla Gejša uvedena, se diskutovalo o tom, že jste do filmu o gejšách neobsadil japonské herečky...
Víte, já mám na obsazování filmů docela jednoduchou filozofii: vždycky chci pro danou roli toho nejlepšího herce. Věřte mi, že jsem je hledal opravdu všude. A nakonec jsem ty nejlepší našel, některé v Číně, jiné v Japonsku, jiné v USA... Když jsem točil Chicago, tak mi také někdo říkal, že by ve dvacátých letech v chicagském vězení nemohla dělat bachařku černoška, ale nakonec se ukázalo, že obsadit Queen Latifah byl skvělý tah. Copak někomu vadilo, že Rusa Živaga hraje Egypťan Sharif nebo Angličanku Bridget Jonesovou Američanka Zellwegerová? Podstatné snad je, jestli jim ta role sedí, jestli jsou v ní dobří. Zajímavé je, že na tiskovce v Tokyu otázka, proč jsem neobsadil japonské herečky, vůbec nepadla, prostě všichni viděli, že jsem si vybral dobře. Zhang Ziyi je dnes už velká hvězda, Michelle Yeoh je velmi uznávaná a obsazovaná herečka, stejně jako Ken Watanabe - to je jeden z šesti Asijců, kteří kdy byli nominovaní na Oscara, ale měl jsem tam i Gong Li - to je čínská Meryl Streepová, nebo Koji Yakusha - to je zas japonský Al Pacino. Měl jsem při obsazování Gejši naprosto volnou ruku, nikdo mi žádného herce nevnucoval ani nerozmlouval.
LN Mezinárodní obsazení ale také muselo natáčení dost komplikovat...
Nepopírám, že s jazykem to bylo obtížné. Pět herců z hlavního obsazení nikdy předtím netočilo v angličtině, ti to měli opravdu těžké, ale zvládli to. Získal jsem takovou zkušenost, že mezi hercem a režisérem funguje jakýsi transcendentní způsob komunikace. Po šesti týdnech zkoušek už jsme nepotřebovali tlumočníka a dokonale jsme si rozuměli i beze slov.
LN Leckoho asi také překvapí, že příběh o japonském fenoménu, jakým je gejša, natočil Američan.
Už autor předlohy je Američan. Strávil jsem s Arturem Goldenem hodně času. Vyprávěl mi, že knihu psal natřikrát. První a druhá verze byla napsaná ve třetí osobě. Teprve třetí verzi napsal v první osobě, bylo to ve chvíli, kdy už splynul s -tématem a dokázal se beze zbytku vcítit do svých postav. Teprve pak dostal román ten správný osobní přístup. Většinu čtenářů fascinuje, jak se člověk západního světa dokázal tak vcítit do japonské kultury. Pokud by nebyl tou látkou absolutně posedlý, tak by to nedokázal.
LN Jak jste přistupoval k adaptaci předlohy?
Ten román je velmi obsáhlý, musel jsem se soustředit na hlavní dějovou a emocionální linku. Dlouho jsem to probíral s autorem. Se scenáristou jsme pak rozepsali na kartičky jednotlivé scény, které jsme pak zasazovali do sebe. Nebylo možné se soustředit pouze na příběh, potřeboval jsem najít ve filmu dost místa na detaily, na podrobné pozorování rituálů, protože právě to dělá gejšu gejšou. Gejša se učí každý pohyb léta, my jsme to museli zvládnout za pár měsíců. Muselo to být dokonalé, aby to bylo věrohodné.
LN Předpokládám, že jste se před natáčením setkal se skutečnými gejšami. Jaká to pro vás byla zkušenost?
K nezaplacení - a to doslova. Byla to nutnost, museli jsme tu profesi poznat zblízka a musím říct, že to bylo fascinující. Jedna dívka nám dovolila, abychom sledovali všechny přípravy, líčení, účes, oblékání... Zvládla to docela sama za tři čtvrtě hodiny. My jsme při natáčení měli kostymérky, kadeřnice, maskéry a nikdy jsme nestihli herečku připravit dříve než za hodinu a čtvrt.
LN Strávil jste ve společnosti gejši celý večer se vším, co k tomu patří?
Ano, ale aby nedošlo k omylu: celý večer připomíná spíš taneční představení než cokoli jiného. Spousta lidí si plete gejši s prostitutkami, ale věřte mi, je v tom opravdu velký rozdíl. Gejši jsou skutečné umělkyně. Jako bývalého tanečníka mě to naprosto fascinovalo. Gejša má perfektně nacvičený každý pohyb: jak chodí, jak se ukloní, jak se posadí, jakým pohybem nalévá čaj, jak ukloní hlavu. Je to dokonalá choreografie. Úplně vás to přenese do jiného času. Ty holky představují kus japonské tradice, jsou to takové muzeální kousky. Dnes ovšem dívky mají možnost svobodné volby, samy se mohou pro tuto profesi rozhodnout. Pro některé je to cesta do královského baletu, jiné vystudují umění.
LN Na kolik vás ten večer s gejšou přišel?
Tak na to se ani neptejte, je to neskutečně drahé. V čajovně nás bylo dvanáct členů štábu a dvě hodiny se nám věnovalo sedm gejš. Neservírovalo se žádné jídlo, jen čaj, saké a pivo. Gejši vás obsluhují, tančí, zpívají a také hrají společenské hry. Po dvou hodinách se rozloučí a jdou do další čajovny za dalšími hosty. Každá si za ty dvě hodiny účtuje pěkných pár tisíc dolarů.
LN Takže jste asi neuvažoval o tom, že byste do filmu obsadil skutečné gejši?
Ty bychom nikdy nezaplatili. Gejša má svou cenu a tu nezmění ani kvůli filmu, ty dívky jsou velmi tvrdé obchodnice. Ale samozřejmě že jsem tímhle směrem uvažoval a hledal jsem herečky schopné zvládnout náročné pohybové kreace. Nakonec jsem obsadil ty, které mají za sebou baletní průpravu. Zhyng Ziyi chodila na taneční školu od jedenácti let.
LN Studoval jste před natáčením japonské filmy?
Ano, hlavně jsem si pouštěl filmy Kendži Mizugučiho. Jeho sestra byla gejša a on tenhle motiv ve svých filmech hodně používal, natočil velice věrné a realistické obrázky ze života gejš. No a pak jsem samozřejmě viděl všechno od Kurosawy. Ale studoval jsem i spektákly Davida Leana - Doktor Živago nebo Lawrence z Arábie - on umí geniálně vtáhnout diváka do jiného času a prostoru.
LN Gejša je teprve váš druhý film. Jak si zvykáte na natáčení?
Je to něco jako letní tábor. Jsem najednou někde úplně jinde, čas plyne docela jinak, den má jiný rytmus... Nesmírně mě to baví.
LN Chicago získalo šest Oscarů. Myslel jste na to, když jste točil Gejšu?
Na to se myslet nesmí. Je hloupost kalkulovat předem s úspěchem a točit na efekt. To jsem ostatně nedělal, ani když jsem točil Chicago. Tehdy jsem si myslel, že dělám film pro pár muzikálových fanoušků.
Režisér
Rob Marshall (1960) Respektovaný americký choreograf a divadelní režisér, žák Boba Fosse, debutoval ve filmu teprve v roce 2002 muzikálem Chicago, s Renée Zellwegerovou a Catherine Zeta-Jonesovou. Film posléze získal šest Oscarů. Loni natočil Marshall výpravnou romanci Gejša, za niž už si mohl účtovat honorář o řád vyšší než v případě Chicaga, tedy pět milionů dolarů.
Gejša má svou cenu a tu nezmění ani kvůli filmu, ty dívky jsou velmi tvrdé obchodnice. Ale samozřejmě, že jsem tímhle směrem uvažoval a hledal jsem herečky schopné zvládnout náročné pohybové kreace. Nakonec jsem obsadil ty, které mají za sebou baletní průpravu.
