Kniha po svém vydání na tři sta let zapadla, než se našel výtisk v jedné vídeňské knihovně. Teď vychází Portrét v češtině v překladu hispanisty Jiřího Holuba (1976).
Lidovky: Není ten text podvrh?
Historické skutečnosti mohou k té domněnce vést. Badatelé ovšem toto podezření nikdy nevznesli, ani náznakem. Hlavním argumentem, že nejde o falzum, je samotná povaha díla: v případě Portrétu pohnutky literárních podvrhů a mystifikací 19. století prostě neplatí.
Hybridní jazyk, vulgární téma a obscénní motivy nemohly španělské literatuře dodat žádný lesk nebo velikost. Navíc španělská literatura si starobylost a velikost dokazovat nikdy nemusela. A není možné ten text vydávat ani za ztracené dílo některého z velikánů zlatého věku: na to je příliš nezařaditelný, žánrově i literárněhistoricky, a významově a esteticky neuchopitelný…
Lidovky: Je Portrét marginálie, nebo se dostal nakonec do kánonu?
Od objevení původního tisku až do šedesátých let minulého století vycházel Portrét sporadicky a byl hodnocen, jednou negativně, jindy pozitivně, jako literární kuriozita. Teprve během posledních padesáti let došel uznání: je považován za významné literární dílo a stal se součástí oficiálního kánonu, po boku vrcholných fikčních próz raného zlatého věku, jimiž jsou Celestina a Život Lazarilla z Tormesu.
Lidovky: Jak jste se k Portrétu dostal vy?
Před mnoha lety jsem v rozhovoru s Juanem Goytisolem narazil na tvrzení, že jedno z nejzásadnějších děl španělské literatury je Portrét pěkné Andalusanky. Jako vystudovaný hispanista jsem o tomto díle nikdy neslyšel, takže mě to zaujalo a začal jsem se o text zajímat.
Lidovky: Hlavní hrdinka příběhu byla Andalusanka. Co ji přivedlo do Říma?
Francisco Delicado vytvořil Losánu jako své alter ego. Oba jsou Andalusané, oba mají syfilidu, oba působí v desátých a dvacátých letech 16. století v Římě. On jako farář, ona jako prostitutka, dohazovačka, kosmetička, léčitelka a věštkyně. On se jmenuje Delicado, tedy jemný, hubený, churavý, ale také rozkošnický a půvabný, ona má jméno Losána, což znamená bujná, robustní, zdravím kypící a půvabná.
Zároveň skutečnost, že Losána v důsledku syfilidy nemá nos, umožňuje na základě homonymie španělského adjektiva „roma“ (tuponosá) a „Roma“, tedy Řím, protagonistku chápat jako zosobnění Věčného města. Navíc „Roma“, přečteno pozpátku, jak je v Portrétu třikrát připomenuto, je „amor“, tedy láska.
Lidovky: Losána působila ve Věčném městě jako prostitutka i kuplířka. Tyhle role se v dějinách prostituce moc často nemíchají dohromady. Čím to, že Losána zvládla jedno i druhé?
Když Losána přišla roku 1513 do Říma, byla ještě relativně mladá a živila se mimo jiné jako prostitutka. Toto řemeslo ale mohly ženy podle jejích slov provozovat jen od dvanácti do čtyřiceti let. Takže časem se z ní stala víc dohazovačka.
Ale na rozdíl od slavné literární kuplířky Celestiny si Losána zakládala na tom, že dělala prostřednici vždycky jen té, o níž bezpečně věděla, že je prostitutka. S vdanou ženou nebo pannou si nic nezačínala.
Lidovky: Jak dopadla?
Delicado v souladu se svou poetikou protimluvů navrhuje pro Losánin příběh přinejmenším čtyři různá rozuzlení. Zaprvé Losána a její sluha a milenec Rampín odplují do Benátek, jak ukazuje titulní dřevořez. Zadruhé se spolu odeberou do Neapole. Zatřetí se dostanou do dosti neortodoxního ráje. Nebo začtvrté přesídlí na ostrov Lipari, kde si Losána změní jméno. Z doslovů k Portrétu lze pak vyvodit ještě jedno čtení: Losána zůstane v Římě a je svědkem toho, jak město v roce 1527 vyplení císařská vojska.
Lidovky: Kdybychom ten text chtěli vsadit do širšího, tematicky příbuzného kontextu, kam by patřil? Po bok Aretina, Boccaccia, Cervantese, Rabelaise?
Badatelka Tatiana Bubnova, která vychází ze slavné Bachtinovy rabelaisovské studie, vidí v Portrétu skutečně projev smíchové a karnevalové kultury pozdního středověku a renesance. Nicméně v kontextu dobové literatury se jedná o dílo jedinečné a nezařaditelné.
Lidovky: Jak se vám překládalo ze španělštiny staré skoro půl tisíciletí?
Portrét je plný slovních hříček, narážek, a hlavně neustálých dvojsmyslů. Badatel Jesús Sepúlveda dokonce prohlásil, že hlavním hrdinou tohoto díla je sám jazyk. Převážná většina textu je zároveň v dialozích, které se snaží napodobit mluvenou řeč se všemi specifiky, takže někteří označují Delicada za Célina 16. století.
Naštěstí již existují kvalitní kritické edice s podrobnými komentáři a online nástroje, jako diachronní korpus CORDE nebo NTLLE, které zahrnují téměř všechny slovníky španělštiny od konce 15. století. Díky tomu lze většině obtížných míst Portrétu porozumět. Hlavním problémem ale bylo nalézt odpovídající stylovou polohu, jež by nebyla ani příliš archaická, ani nepatřičně aktuální, a zároveň šlo o živý, přirozeně působící jazyk.
Lidovky: Co je na Portrétu dneska nejživější, co může inspirovat?Tohle dílo je z mnoha důvodů velmi moderní. Delicado v něm pětasedmdesát let před Cervantesovým Donem Quijotem velmi promyšleně a systematicky využívá metafikční vyprávěcí strategie, které nejsou jen v rovině textu, ale dotýkají se i původních dřevořezů. Losániným životním krédem je být nezávislá, tedy nezávislá na mužích, což ovšem v tehdejší společnosti znamenalo být prostitutkou.
Portrét je kniha navýsost erotická, avšak oproti soudobé literární normě jsou milostné scény prezentovány ženskou optikou. A konečně je tu nejednoznačnost toho, co chtěl Delicado vlastně říct. Francouzský filolog Claude Allaigre dokonce dospěl k závěru, že jediným smyslem toho textu je nemít smysl žádný. To činí z Portrétu pěkné Andalusanky příkladné „otevřené dílo“.
