Na rozdíl od let, kdy na týž festival za minulého vedení jezdily do Hradce Králové velké jazzové hvězdy, se současná mladá dramaturgie orientuje spíše na aktuální trendy, fúze, neokoukané osobnosti a jména, která rezonují v „jazzovém undergroundu“. Je to zcela jiný přístup než ten předchozí, avšak neméně chvályhodný. Taková podoba jazzového festivalu u nás vlastně nemá momentálně konkurenci, dává smysl ji srovnávat spíš s přehlídkami experimentální hudby typu Alternativa anebo s částí programové nabídky progresivních klubů jako je pražský Jazz Dock.
  |
Název festivalu byl tentokrát naplněn hned dvakrát. „Jazz šel městem“– doslova – při stěhování vizuálu kultovního hradeckého popartového výtvarníka Milana Langera. Ten zemřel v roce 2017, ale dodnes na hradecké umělecké scéně působí řada jeho žáků, kteří v hradecké Galerii moderního umění provedli langerovskou multimediální performanci věnovanou vynálezci saxofonu. Na ni navázala další „jazzová procházka městem“, tentokrát ve společnosti mezinárodní dechově-perkusistické kapely The Zebra Street Band.
Festival nabídl od úterka do soboty řadu pozoruhodných vystoupení různých sestav, od sólových recitálů po mnohahlavé soubory. K těm nejlepším patřila například česká premiéra amerického tria Digital Primitives, jehož leader Cooper-Moore ovládal několik nástrojů afroamerického původu včetně diddley bow (vlastně prkno s nataženou jednou strunou) a bezpražcového banja. Ve výsostně rytmické hudbě se krásně proplétaly motivy africké hudby s americkými kořennými žánry v čele s blues, ale i freejazzové principy – podobně jako třeba ve slavné skupině The Art Ensemble Of Chicago (ta mimochodem hrála na vůbec prvním ročníku tohoto festivalu v roce 1995).
Velkou ozdobou programu byla i další česká premiéra, koncert mladého britského saxofonisty Binkera Goldingse a jeho nového kvarteta. Kapely úžasného tahu, skvěle propracované dynamiky a dobře vymyšlených hudebních témat, která dokázala – zcela bez podbízení – zaujmout vysloveně „na první dobrou“ svou písničkovou chytlavostí.
To, že jednou ze zásadních jazzových velmocí je Polsko, potvrdil Wojtek Mazolewski Quintet (jehož členem je i slovenský, v Praze žijící trumpetista Oskar Török). Kapela s až rockovým nápřahem, groovy potenciálu taneční hudby a brilantních a přitom nepředvádivých hráčských výkonů navíc koncert pojala jako nevtíravou, ale dokonale energickou show. Rozhodně by se neztratila ani na rockovém festivalu.
