Knihou roku se tedy letos stal poprvé titul z kategorie pro děti a mládež. A tak se zdá, že knižní ceny Magnesia Litera, ač teprve sedmileté, jsou již zcela „dospělé“.
Po titulech O Rybabě a Mořské duši, Pohádka o Rybitince a Lingvistické pohádky jsou Záhádky už čtvrtou knihou Petra Nikla (1960) vydanou v novém tisíciletí nakladatelstvím Meander. Svazek, propojující textovou a výtvarnou složku, pojednává především o zvířatech, o čemž svědčí i jeho moto: „Zlatí hadi/ zlatě kadí./ Nepoznáš,/ co je had/ a co né./ Je to tak/ ZÁ HAD NÉ!/ Zlatí hadi/ zlatě kadí.“
Právě v této kategorii se přitom dalo hledat favoritů na celkové vítězství a dvousettisícovou odměnu více - vedle knihy Petra Nikla v nominacích figurovala mnoha cenami ověnčená Zeď Petra Síse a také Knihafoss Marky Míkové. Ta nakonec jako jediná z trojice zůstala bez ocenění, neboť Zeď získala Kanzelsberger cenu čtenářů -a tak zopakovala předloňský úspěch autorovy předchozí knihy Tibet.
Sedmý ročník knižních cen Magnesia Litera by se dal charakterizovat jako sezona debutantů. Ti totiž získali ocenění ve třech kategoriích. Překladatel Petr Kučera slavil hned dvojí úspěch s českou verzí knihy Jmenuji se Červená. Děj rozsáhlého románu tureckého nositele Nobelovy ceny za literaturu Orhana Pamuka se odehrává v 16. století v prostředí osmanských dvorních iluminátorů.
Tento počin - stylově také první do češtiny přeložený román od tohoto autora - byl oceněn nejen Literou pro objev roku, ale získal i „dospělou“ Literu za překladovou knihu. Tato kategorie přitom mívá tradičně nejvíce přihlášených titulů, v kategorii pro objev letos porota zas vyhlásila dokonce čtyři nominace namísto tradiční trojice.
Debutant se stal rovněž držitelem letošní Litery za poezii. V konkurenci knihy Sny... autora starší básnické generace Zbyňka Hejdy a čtvrté sbírky Milana Děžinského s názvem Přízraky totiž uspěla prvotina Taša Andjelkovského (1949).
Jeho pozdní debut Spálov přináší jen malou ochutnávku z množství nepublikovaných básní, které jsou povětšinou na slovo skoupé: „Otevřená/ Do srdce/ Noc ti jde pro smrt“. Jedinou debutantkou, která neuspěla, je tak Petra Soukupová, jejíž kniha K moři byla nominována v prozaické kategorii.
Literu za prózu získal Lubomír Martínek (1954) za svou třináctou knihu Olej do ohně. Svazek přináší povídky, jejichž hrdinové se ocitají na cestách, daleko od bezpečí i stereotypů domova - ostatně pracovní název knihy zněl Povídky z přístavu.
Jedinou ženou, která se v letošních knižních cenách Magnesia Litera dočkala uznání, tak je Božena Němcová. Bohužel tedy pouze posmrtně, i když těžko říci, zda by autorce vydání čtyř svazků vlastní korespondence bylo vůbec příjemné a zda by je dopustila.
Edici, která získala Literu za nakladatelský čin, připravili Robert Adam, Magdaléna Pokorná, Lucie Saicová Římalová a Stanislav Wimmer, vědeckou redaktorkou byla Jaroslava Janáčková. Dopisům populární autorky dala porota přednost před Spisy Sigmunda Freuda a Spisy Franze Kafky.
Také nejmladší kategorie, vloni poprvé vyhlášená Litera za publicistiku, měla silně obsazené nominace. Vavříny nakonec nezískal ani Václav Cílek za Borgesův svět, ani Aleš Palán za knihu Být dlužen za duši, přinášející rozhovor s Janem a Gabrielem Florianovými, nýbrž Petr Placák.
Jeho nejnovější kniha má název Fízl a autor ji žánrově vymezuje jako esej, v němž konfrontuje zápisy Státní bezpečnosti s vlastními poznámkami a vzpomínkami. Estébáci s ním měli práci Třeba o přípravách 28. října 1988 tak autor ve Fízlovi mimo jiné píše: „Fízlové nás vyzvali, abychom nastoupili do přistavených vozů.
Standa, který měl přes sto devadesát a vážil dobře metrák, si lehl na zem a šest estébáků s ním mělo práci, aby ho do auta dostali. Využil jsem situace, sehnul jsem se, utáhl si tkaničky u bot a vzal jsem roha. Namířil jsem si to k nedalekým schodům, aby mě nemohli honit autem, seběhl jsem dolů a na zastávce naskočil do autobusu.“
V kategorii Litera za naučnou literaturu se ocenění dočkala historická práce z pera Vratislava Vaníčka. Knihu Soběslav I. - Přemyslovci v kontextu evropských dějin v letech 1092-1140 porota ohodnotila takto: „Autor se s přehledem pohybuje na domácí i evropské politické scéně první poloviny dvanáctého století.
S hlubokou znalostí problematiky před námi kreslí obraz společensko-politických dějů, vytvářejících prostředí, v němž se měl zrodit ,evropský zázrak‘ pozdější vlády druhého českého krále Vladislava I..“ Litera za přínos české literatuře pak byla, jak již známo, udělena Eckhardu Thielemu a Hansi Dieteru Zimmermannovi za edici Tschechische Bibliothek.
Po titulech O Rybabě a Mořské duši, Pohádka o Rybitince a Lingvistické pohádky jsou Záhádky už čtvrtou knihou Petra Nikla (1960) vydanou v novém tisíciletí nakladatelstvím Meander. Svazek, propojující textovou a výtvarnou složku, pojednává především o zvířatech, o čemž svědčí i jeho moto: „Zlatí hadi/ zlatě kadí./ Nepoznáš,/ co je had/ a co né./ Je to tak/ ZÁ HAD NÉ!/ Zlatí hadi/ zlatě kadí.“
Právě v této kategorii se přitom dalo hledat favoritů na celkové vítězství a dvousettisícovou odměnu více - vedle knihy Petra Nikla v nominacích figurovala mnoha cenami ověnčená Zeď Petra Síse a také Knihafoss Marky Míkové. Ta nakonec jako jediná z trojice zůstala bez ocenění, neboť Zeď získala Kanzelsberger cenu čtenářů -a tak zopakovala předloňský úspěch autorovy předchozí knihy Tibet.
| Magnesia Litera 2008 |
|
Kniha roku |
Tento počin - stylově také první do češtiny přeložený román od tohoto autora - byl oceněn nejen Literou pro objev roku, ale získal i „dospělou“ Literu za překladovou knihu. Tato kategorie přitom mívá tradičně nejvíce přihlášených titulů, v kategorii pro objev letos porota zas vyhlásila dokonce čtyři nominace namísto tradiční trojice.
Debutant se stal rovněž držitelem letošní Litery za poezii. V konkurenci knihy Sny... autora starší básnické generace Zbyňka Hejdy a čtvrté sbírky Milana Děžinského s názvem Přízraky totiž uspěla prvotina Taša Andjelkovského (1949).
Jeho pozdní debut Spálov přináší jen malou ochutnávku z množství nepublikovaných básní, které jsou povětšinou na slovo skoupé: „Otevřená/ Do srdce/ Noc ti jde pro smrt“. Jedinou debutantkou, která neuspěla, je tak Petra Soukupová, jejíž kniha K moři byla nominována v prozaické kategorii.
Literu za prózu získal Lubomír Martínek (1954) za svou třináctou knihu Olej do ohně. Svazek přináší povídky, jejichž hrdinové se ocitají na cestách, daleko od bezpečí i stereotypů domova - ostatně pracovní název knihy zněl Povídky z přístavu.
Jedinou ženou, která se v letošních knižních cenách Magnesia Litera dočkala uznání, tak je Božena Němcová. Bohužel tedy pouze posmrtně, i když těžko říci, zda by autorce vydání čtyř svazků vlastní korespondence bylo vůbec příjemné a zda by je dopustila.
Edici, která získala Literu za nakladatelský čin, připravili Robert Adam, Magdaléna Pokorná, Lucie Saicová Římalová a Stanislav Wimmer, vědeckou redaktorkou byla Jaroslava Janáčková. Dopisům populární autorky dala porota přednost před Spisy Sigmunda Freuda a Spisy Franze Kafky.
Také nejmladší kategorie, vloni poprvé vyhlášená Litera za publicistiku, měla silně obsazené nominace. Vavříny nakonec nezískal ani Václav Cílek za Borgesův svět, ani Aleš Palán za knihu Být dlužen za duši, přinášející rozhovor s Janem a Gabrielem Florianovými, nýbrž Petr Placák.
Jeho nejnovější kniha má název Fízl a autor ji žánrově vymezuje jako esej, v němž konfrontuje zápisy Státní bezpečnosti s vlastními poznámkami a vzpomínkami. Estébáci s ním měli práci Třeba o přípravách 28. října 1988 tak autor ve Fízlovi mimo jiné píše: „Fízlové nás vyzvali, abychom nastoupili do přistavených vozů.
Standa, který měl přes sto devadesát a vážil dobře metrák, si lehl na zem a šest estébáků s ním mělo práci, aby ho do auta dostali. Využil jsem situace, sehnul jsem se, utáhl si tkaničky u bot a vzal jsem roha. Namířil jsem si to k nedalekým schodům, aby mě nemohli honit autem, seběhl jsem dolů a na zastávce naskočil do autobusu.“
V kategorii Litera za naučnou literaturu se ocenění dočkala historická práce z pera Vratislava Vaníčka. Knihu Soběslav I. - Přemyslovci v kontextu evropských dějin v letech 1092-1140 porota ohodnotila takto: „Autor se s přehledem pohybuje na domácí i evropské politické scéně první poloviny dvanáctého století.
S hlubokou znalostí problematiky před námi kreslí obraz společensko-politických dějů, vytvářejících prostředí, v němž se měl zrodit ,evropský zázrak‘ pozdější vlády druhého českého krále Vladislava I..“ Litera za přínos české literatuře pak byla, jak již známo, udělena Eckhardu Thielemu a Hansi Dieteru Zimmermannovi za edici Tschechische Bibliothek.
