První červnovou sobotu otevřely privátní žižkovské galerie, které už svým množstvím vytvořily specifickou pražskou galerijní čtvrť. Existují mezi nimi vazby a kooperují s časem vernisáží i dalšími doprovodnými projekty. Okružní jízdu po galeriích můžeme každému doporučit – jednotlivá zastavení naplní divákovy představy o široké rozmanitosti současného umění.
Výstava v Drdova Gallery s názvem Still vyloženě reagovala na čas karantény a nabídla práce osmnácti autorů, které netvoří tematický celek, ale spíš demonstrují radost z možnosti prezentace. Ve schématu „smíšené zboží“ každý objevil to svoje: ať už jde o dřevěnou sochu Martina Zeta ve stylu „do it yourself“ nebo o záhadnou animaci tradiční loutky Spejbla, který simuluje pohyb svého nadrogovaného autora Hynka Alta či esteticky v geometrii vyvedené zrcadlové střepy od Jakuba Jansy. „Zkušenost kolapsu přinesla nový rozměr dosavadní existence,“ praví se v doprovodném textu. Situace totální nejistoty a času s podivnou budoucností spustila v mnoha autorech vodopád nových otázek. Instalace byla také taková – jeden hlas se mísí s druhým a estetika je až na jiném místě.
Mapa situace
V galerii hunt kastner, která působí ze všech zde jmenovaných v Praze nejdéle, najdeme dva projekty. V Temporary Objects/Books pracuje fotograf Viktor Kopasz konceptuálně s jedním výchozím objektem, který analyzuje a dekonstruuje prostřednictvím fotografických, malířských a sochařských médií tak, že se smazává rozdíl mezi modelem a dílem, jako by se práce odvíjely jedna z druhé, vzájemně se zrcadlily. Vznikla tak jakási multimediální situace, nebo mapa situace, kterou lze číst ze všech směrů. Druhá výstava v prostoru „project room“ s názvem Global Illumination představuje videoinstalaci Artura Magrota, v níž demonstruje zcizení osobního prostoru ateliéru virtuální realitou.
Figurky z jiného časoprostoru
Brněnský autor David Možný postavil v Nevan Contempo bludiště z pěti skel za sebou. Čtyři z nich jsou prostřelená nábojnicí a z nábojnic je ve vedlejší místnosti postavena zlatá pyramidka. Na každé z nábojnic je vyrytý nápis Miss you, jak se také výstava jmenuje. Hranice touhy, strachu a nejistoty dostává pro autora nové rozměry. Labyrint skel nevychází ze sochařských základů, ale z estetiky počítačových her, které přenáší do prostoru, který postrádá virtuální bezbřehost i bezpečnost.
K tomuto triu nejzajímavějších prezentací je možné přidat ještě návštěvu INIproject, kde se představují v probíhající rezidenci tři autoři ze sochařského ateliéru UMPRUM – Denisa Langrová, Ruta Putramentaite a Jonáš Richter – svou hudební performancí nazvanou Something for the body, something for the soul. Galerie Lítost, která se na Žižkov přistěhovala z Holešovic, hostí malířku a loňskou finalistku ceny Jindřicha Chalupeckého Petru Malinovou s jejími obrazy archetypálních figurek, které sem zavítaly z jiného časoprostoru.
Divné jaro komentuje pod stejným názvem Veronika Bromová, která v galerii Atrium vytvořila ekoinstalaci ze spáleného dřeva a digitálně manipulovaných fotografií lesa z míst, kde sama žije, a předvedla svou ženskou ultracitlivost v kombinaci razance a něžnosti. Galerie 35 m2 otevřela ve čtvrtek výstavu mladého fotografa Maxe Vajta a v malém prostoru City Surfer Office nás čeká prezentace Judity Levitnerové.
Vizuální umění může klást otázky jinak, než doslovně. Bude mu nyní patřit v kultuře velký prostor, protože se nejsnáze dostane v každé situaci až k divákovi. Fyzický prostor je ovšem nezaměnitelný a žižkovské milieu poskytuje další neopakovatelné rozměry.
