S příchodem každého nového potterovského filmu přichází i úžas, že je temnější než ten předchozí a „že už to není pro děti“. Každý film je ale zhruba tak „temný“, jak temná je jeho předloha. Poctivé čtenáře „potterovek“, kteří stárnou spolu se svými knižními, respektive filmovými hrdiny, to nepřekvapí – stejně jako fakt, že si Harry Potter v patnácti odbude svou první opravdovou pusu.
Temný a temnější
Zmiňovaný temný náboj filmu ovšem také odráží osobnost režiséra, která se do jednotlivých dílů více či méně otiskuje. Zatímco ambiciózní Alfonso Cuarón akcentoval hloubky příběhu a pojal Vězně z Azkabanu jako pubertálně-existenciální výpověď, Mike Newell si v Ohnivém poháru vyhrál s efektními akčními a trikovými scénami čarodějnických závodů, režisér Fénixova řádu David Yates se představil jako poctivý řemeslník tradičního filmového vyprávění – nic vysloveně nepokazil, ale jeho invenční vklad do filmu byl minimální. Jeho role byla vcelku nevděčná, protože pátá potterovka je plná intrik, ale akčních či alespoň dramatických scén je v ní poskrovnu, navíc je ze všech (včetně šesté knihy) bezkonkurenčně nejtlustší.
Scenárista Steve Kloves, který se obratně vypořádal se všemi předchozími adaptacemi knih J. K. Rowlingové, si už evidentně potřeboval odpočinout, a tak osmisetstránkovou knihu přepsal do scénáře nováček Michael Goldenberg. Ze sisyfovského boje vyšel se ctí – byť fanoušci budou brblat, že tam není to či ono, ale to už je tradiční daň filmových adaptací oblíbených knih. Z tohoto pohledu by se dokonce dalo říci, že tvůrci klidně mohli ještě ubírat.
Fénixův řád je napěchovaný událostmi a informacemi natolik, že už v něm není prostor na rozehrání emocionálních akcentů. Přitom půda tu pro ně připravená je.
Vyprávění se tentokrát točí kolem intrik ministerstva kouzel, které chce za každou cenu ututlat, že se Pán zla vrací. Harrymu hrozí vyloučení z Bradavic a když mu o vlásek unikne, musí čelit zákeřné profesorce Umbridgeové, která je ministerstvem nasazena do Bradavic, aby zde potlačila údajnou vzpouru. Poté co Umbridgeová prakticky vyškrtne z rozvrhu obranu proti černé magii, ujme se Harry sám výcviku spolužáků a dává dohromady „Brumbálovu armádu“. Brzy má vypuknout bitva, která mladého čaroděje zase posune o krok blíže k hrůznému poznání.
| Celou recenzi a další informace o potterománii si přečtěte v dnešním vydání deníku |
