Lidovky.cz: Jak byste představila osobnost Helmuta Newtona?
Helmut Newton je ikona. Má nezaměnitelný rukopis a je to osobnost, která poznamenala nejen mnoho fotografů, i pohled na fotografii jako takovou. Jeho pojetí módní fotografie je jedinečné. On sleduje vlastní vize, má vlastní svět – lehce erotický a zároveň navazující na atributy předešlé doby. Taky se dotýká témat, která jsou hodně tabuizovaná. Je to velikán a sama jsem se s ním poznala na vrcholu jeho kariéry. Bylo mu 67 let, když přijel do Prahy. Byla to jeho první cesta do komunistické země. Tehdy sem dorazil na objednávku časopisu Traveller.
Lidovky.cz: Co v Praze přesně dělal?
Jeho práce v Praze spočívala v tom, že měl popsat metropoli. Dá se říci, že přijel do neprobádané země, takže modelky a náměty tu hledal za pochodu. Pro nás to byla veliká zkušenost vidět mistra tvořit a zároveň hodně práce - sehnat modelky a vše potřebné. Vyfotografoval stěžejní pražské monumenty jako jsou Pražský hrad, Nový svět, Karlův most a všechna místa, která jsou dnes stěží přístupná kvůli politice a turistům.
Zrovna na Hradčanském náměstí fotil výměnu hradní stráže, a jak šel s vojáčkama, dostal se mu do hledáčku objekt jeho zájmu - žena. Na pilíři pod vlajkou odpočívala turistka a on plynule opustil původní záměr... To byl celý Helmut. Jako německého žida ho fascinovala postava Franze Kafky, kterého chtěl vypodobnit ve zlaté uličce na Pražském Hradě a modelem mu stál Tono Stano. Ale také fotil dům Alfonse Muchy, ateliér Olbrama Zoubka a mnoho zajímavých pražských osobností.
Byl zcela fascinován, jak je Praha rozkopaná. Tehdy probíhala přestavba nábřeží, před Mánesem zely obrovské krátery a byly tam hory písku a dlažebních kostek, což Helmuta velmi inspirovalo. Zvěčnil tam moji kamarádku Marii v pracovním oblečení, gumových rukavicích a holinách.
GABINA FÁROVÁGabina Fárová (1963) patří k nejznámějším tvůrcům české fotografie střední generace. Působila i jako manekýna a modelka. Upozornila na sebe výtvarně originálním námětem – snímky tetovaných těl vězňů nazvanou Klášter ve Valdicích – a od té doby pokračuje novými sériemi. Své dílo představila na desítkách samostatných i společných výstavách u nás i v zahraničí. Příkladně na výstavě Helmut Newton in dialog, která se konala loni v muzeu Kampa. Fotografie Gabiny jsou v několika tuzemských i světových uměleckých kolekcích. www.gabinafarova.com  Gabina Fárová |
Lidovky.cz: Tehdy jste plnila i roli jeho modelky?
Byla jsem Helmutovou průvodkyní a řidičkou. Nakonec se sem do Prahy dostal a úkolu se zhostil bezvadně. Rád vyhledával konfliktní situace, tak se dal v hotelu Evropa do rozhovoru s hraběnkou, s níž pořídil pár krásných portrétů. Obecně je jeho portrétní tvorba velmi výrazná.
Všechny jeho portréty mají svým způsobem odtažitý ráz, ale zároveň jsou vibrující. Když pozorujete jeho pohled na osobnost, je to úplně jiný pohled, než na který je člověk běžně zvyklý. Myslím si, že jeho tvorba zasáhla téměř každého člověka v 80. a 90. letech a opětovně se vrací do módy. Helmut Newton svou kariérní dráhu protkal informacemi o tom, kde pracuje.
Své nejlepší fotografie pořídil v noční Paříži přímo pod bytem, kde setrvával, nebo v hotelích v Los Angeles. Na všech místech, která navštívil, zkoumal prostory a věděl přesně, jak s nimi pracovat. Tím, že viděl film, a ne jenom jedno políčko, věděl, jak věci pojmout v celku a zařadit je. Měl vizi, a to je to nejdůležitější, co člověk může mít. Kvůli tomu odkaz Helmuta Newtona stále trvá. Byl to člověk naplněný myšlenkami a přesně věděl, o co mu jde.
Lidovky.cz: Hodně lidí mu vytýká, že se ujímal mnoha zakázek kvůli penězům a že mu více záleželo na slávě než na vlastní tvorbě.
Řekla bych, že to byl voják fotografie. Jeho žena June ho nazvala „gun for hire“, tedy zbraň k pronájmu. Bral zakázky a neotáčel se. Právě proto vznikaly většinou problémy, když se chystaly jeho výstavy, protože se musely opětovně vytahovat věci z jeho archívu a zvětšovat. Jeho zajímala jenom ta tvorba, a to je důležité, jelikož každá tvorba je cestou a tou je třeba jít. Jakmile se člověk zastaví, přestane žít.
Lidovky.cz: On vlastně byl jeden z prvních, kdo dostal sexualitu a erotiku na obálky módních časopisů. Je to tak, že v tomhle ohledu bořil tabu?
Je to pravda. Sexualita v jeho fotografiích byla výrazná, a hlavně se tam dotkl všech tabuizovaných témat, jako bylo „sado/maso“, zdravotní pomůcky, různé hendikepy... Co se týče sexuality, byl zcela otevřený, ale nebylo to jen v něm. Šlo o vyústění doby, která k tomu směřovala. V 60. a 70. letech byly květinové děti a on byl ve stejných letech na vrcholu, takže tu dobu takto shrnul.
Díky tenzi, která se v jeho tvorbě nacházela, to dovedl prodat a dostal se na první stránky velikých časopisů - Vogue, Elle, Harper’s Bazaar. Všichni měli Helmuta na titulech. Byl to on, kdo udělal ze sexu módní záležitost. Myslím si, že ta doba je nevratně pryč. Alespoň je tady vzpomínka na Helmuta Newtona v podobě filmu a záznamu, které vypovídají o tom, jaký to byl člověk.
Lidovky.cz: Dá se popsat, jak vznikaly jeho fotky? Jak tvořil?
V tom, jak pořizoval snímky, byla velká hravost. Při fotografické seanci se obzvláště věnoval komunikaci se svým modelem. Byl koncentrovaný na svou vizi, která dávala celé situaci smysl. Říkal, že čím těžší je fotografování, tím je lepší výsledek. Takto mohl rozvíjet komunikaci se svým modelem a dával mu přesné instrukce k tomu, aby vznikla fotka podle jeho představy.
Myslím, že i barevnost a všechny styly a druhy svícení, která zapojoval, byly přesně k jeho smýšlení uzpůsobené, ať to bylo světlo denní, nebo umělé. Když chtěl vypíchnout portrét, použil malou baterku, jíž si dosvítil obličej v celkovém prostoru, který zachycoval. Dokázal vystihnout osobnost daného člověka a udělat z něj superstar. Dokázal dostat z modelu to nejlepší. Newton byl schopný ze ženy udělat Madonu, a to je to, co na něm velmi respektuji. Každý říká, že Helmut Newton nerespektoval a nectil ženy, ale možná to byl největší feminista na světě.
Lidovky.cz: Vraťme se ještě k jeho pražskému pobytu…
Ta situace, že se ocitl tady za Oponou, byla pro něj ještě v jednom ohledu velice nepříznivá, protože to byly dva roky od doby, co vybouchl Černobyl. Bylo to ohrožení, které nebylo vidět, skoro jako koronavirus teď. On byl v takové pozici, že se bál a cítil se nejistý svým způsobem. Než se dostal k tomu, že vyfotil v Praze akt, trvalo to téměř 4 dny.
Myslím si, že Helmut Newton dokázal dát erotiku i do portrétů. Dá se říci, že jeho fotografie předběhly dobu a staly se inspirací dalším generacím. Dovedl pracovat s lidmi a byl přísný nejen na lidi kolem sebe, ale i sám na sebe. Jeho pobyt tady byl krátký. Za týden stačil pochytit všechny dominantní prvky Prahy.
V knize Helmut Newton Sumo jsou fotografie z Prahy otištěné, konkrétně portrét hraběnky, a také fotografie, na níž jsme s Tonem Stanem. Vzpomínky jsou daleko lepší, když má člověk k dispozici fotografie a já, jako řidička Helmuta Newtona, jsem jich během pobytu pár udělala. Byly loni k vidění na výstavě Helmut Newton In Dialogue v Muzeu Kampa.
